Rozsáhlá aféra zasáhla i přední polské politiky
Andrzej Modrzejewski, někdejší výkonný šéf PKN Orlen, byl zatčen v únoru 2002 na popud polských tajných služeb. Dnes v Polsku převažuje názor, že zpravodajské orgány tehdy jednaly protiprávně. Zřejmě na politickou objednávku. Právě tato událost byla na počátku rozsáhlé aféry kolem polské petrochemické firmy. Vyšetřovací komise polského Sejmu zkoumá od loňska nejrůznější okolnosti protiprávního jednání. Aféra je plná obvinění z finančních úniků, korupce, nepřípustného prolínání politiky a byznysu, zrady národních zájmů ve prospěch Ruska a právě zneužívání tajných služeb. Nejrůznějším výtkám musí čelit současný prezident, klíčový kandidát na post příští hlavy státu či bývalý premiéři. Případ Unipetrol je pouze jednou z kauz v rozsáhlé aféře.
Zatčení Modrzejewského bylo dáváno do souvislosti s tím, že chtěl údajně uzavřít nevýhodný kontrakt se společností J&S. Ta dováží ropu z Ruska. Firmu založili ruští emigranti a její šéfové byli podezíráni ze spolupráce s ruskými tajnými službami. Taková obvinění rozhodně odmítali. Tvrzení, že ten či onen politik nebo podnikatel jedná ve prospěch Ruska, na jehož ropě je Polsko závislé, objevíte v aféře kolem PKN Orlen nepočítaně.
Kwasniewski jako terč.
Později se objevila verze, podle níž za zatčením Modrzejewského byla snaha vládních levicových politiků dosadit do PKN Orlen své vlastní lidi. Podezřelým je bývalý premiér Leszek Miller, žádný důkaz proti němu však neexistuje. Novým šéfem PKN se tehdy stal Zbigniew Wrobel, pravá ruka bohatého podnikatele Jana Kulczyka. V tisku se dodnes spekuluje o někdejším napojení Kulczyka, minoritního akcionáře Orlenu, na prezidenta Aleksandera Kwasniewského. Prezident, který vzešel z tábora postkomunistické levice, musel čelit nařčením, že pověřil Kulczyka, aby jednal o převzetí polských rafinerií s ruskou firmou Lukoil. Kwasniewski označil podobná tvrzení v tisku za lživá, a dokonce obvinil některé novináře, že hrají hru v režii tajných služeb. Naznačil, že v Polsku se už mnozí chystají na změnu politické garnitury, neboť brzy se uskuteční prezidentské a parlamentní volby, a nahrávají proto dnešní opozici.
Kwasniewski původně slíbil, že bude před vyšetřovací komisí Sejmu vypovídat, ale později změnil názor. Obvinil komisi z toho, že se odchýlila od svého původního poslání. S tím souhlasí i mnozí pozorovatelé, podle nichž v případě řady poslanců jde o pouhé politikaření. Kupříkladu časopis Newsweek ve své polské verzi uvedl, že někteří komisaři využívají své členství ve vyšetřovacím orgánu k odstartování lepší politické kariéry či posílení volebních vyhlídek. Mnohdy se útočí na špatné cíle. Mnohdy ale ne.
Jedním z terčů je i prezidentova manželka Jolanta Kwasniewská, jejíž dobročinnou nadaci prý někteří podnikatelé považovali za kasičku, do níž mají vkládat peníze, aby posílili svůj vliv.
Konec prezidentských ambicí?
Relativně čerstvou obětí aféry kolem PKN Orlen se stal další levicový politik Wlodzimierz Cimoszewicz, bývalý premiér i ministr zahraničí a kandidát levice na post příštího prezidenta. Jeho někdejší asistentka Anna Jarucká prohlásila, že ji Cimoszewicz v roce 2002 osobně instruoval, aby do jeho přiznání nedávala informaci o vlastnictví akcií Orlenu. Tohoto tvrzení se rychle chytli odpůrci levice ve vyšetřovací komisi Sejmu. Tehdejší ministr zahraničí Cimoszewicz však tvrdí, že žádné podobné příkazy Jarucké nedával a že informaci o akciích neuvedl omylem. Naopak se objevila spekulace, podle níž se Jarucká svému bývalému šéfovi mstí, neboť nezajistil dobré místo jejímu manželovi.
Ať tak či onak, Cimoszewicz se dostal do prekérní situace a šance dosavadního favorita na vítězství v prezidentských volbách výrazně klesly. Už samotné obchodování s akciemi polostátní firmy (údajně pro dceru v USA) považují někteří polští komentátoři za nepřípustné.
