Zapomeňte na radikální reformy železné dámy
Pokud někdo stále živil naděje na radikální povolební změnu v Německu, může na ně zapomenout. Výrazně pravicová vláda pod vedením německé „železné lady“ nevznikne. Křesťanská demokratka Angela Merkelová sice zamíří do úřadu kancléřky, ale další klíčová místa mají ve velké koalici obsadit sociální demokraté (SPD). Mnohé předvolební sliby Merkelové asi budou muset ustoupit politickým kompromisům.
Ministrem zahraničí má být Frank-Walter Steinmeier, dosavadní blízký spolupracovník Gerharda Schrödera. Je možné právě od něj očekávat oživování transatlantických vazeb, zlepšování vztahů se Spojenými státy? Možná ano. U tohoto tajemného muže, o němž toho Němci příliš nevědí, asi lze předpokládat silnou dávku pragmatismu. Rozhodně však nelze spoléhat na nějaký rychlý a zásadní obrat v zahraniční politice.
Kandidátem na post vicekancléře a ministra práce je šéf SPD Franz Müntefering. Tedy politik, který přirovnal některé kapitalisty k hejnu žravých kobylek. Jak se budou právě s ním dohadovat reformně naladění ministři na změnách německého sociálního modelu? Müntefering může být pro křesťanské demokraty horším partnerem než Gerhard Schröder, u kterého opatrnost vůči radikálnějším reformním krokům vyplývala spíše z obavy, že ztratí podporu voličů. Münteferingův odpor k omezování sociálního státu vychází více ze skutečného přesvědčení.
Uskupení křesťanských stran CDU/CSU zřejmě nezíská ani klíčový post ministra financí. Ten má připadnout sociálnímu demokratovi Peerovi Steinbrückovi. Zastánci zásadnějších reforem mohou doufat pouze v to, že tento bývalý premiér Severního Porýní-Vestfálska potvrdí svou pověst politika, kterému mezi elitou SPD nejvíce přirostly k srdci vize volného trhu.
Spíše než zastánci radikálních reforem si mohou dělat naděje strůjci zahraniční politiky v Česku a dalších středoevropských státech. Kombinace s Angelou Merkelovou v čele vlády a představitelem SPD na ministerstvu zahraničí se nezdá být vůbec špatná. Šéfka CDU prohlašuje, že Německo musí posilovat také vztahy s menšími zeměmi Evropské unie, a sociální demokraté byli tradičně o poznání vstřícnější než třeba kritici Benešových dekretů z bavorské CSU.
Sama Angela Merkelová má ostatně blíže k sametu než k železu. A soužití s SPD nakonec může její racionální nátuře vcelku vyhovovat. Přirovnávání k Margaret Thatcherové mělo k realitě vždy dost daleko.
