Rozsáhlé podmořské oblasti i v současnosti představují velkou neznámou. Podle odhadů výzkumníků totiž lidé dosud prozkoumali ani ne 20 procent rozlohy oceánu. To by se ale brzy mohlo změnit díky využití autonomních robotických ponorek (AUV), které jsou schopny proniknout i do jinak nedosažitelných oblastí s vysokým tlakem.
Vědci v poslední době používají AUV čím dál častěji pro podvodní výzkum. Stejně tak si je ale oblíbili i u ropných a plynárenských společností, jimž pomáhají třeba s lokalizací nových ložisek fosilních paliv. V duchu současného nárůstu bezpečnostních hrozeb se každopádně největším sektorem na trhu AUV stala armáda.
Technologie láká Brity, Australany i Číňany
Vzhledem ke svým vlastnostem se autonomní ponorky náramně hodí jak k mapování mořského dna, tak například při hledání min. Není tedy divu, že do těchto zařízení horečně investuje nejedno námořnictvo.
Třeba americká firma Anduril Industries nedávno zahájila svoji expanzi ze země na moře, když v únoru koupila výrobce AUV Dive Technologies. Tato akvizice jí poskytla vlastní samořiditelnou ponorku s názvem Dive-LD. „Na hladině i pod vodou je stále více hrozeb, které mohou být skutečně řešeny pouze robotickými systémy. Ty se totiž mohou schovat před nepřátelským dohledem a mohou dělat věci, jež jsou možné pouze pod vodou,“ řekl CNBC Palmer Luckey, spoluzakladatel Anduril Industries.
Společnost už má pro své projekty také první zákazníky z řad armády. Loni v květnu firma spolupracovala s australskými obrannými silami na projektu v hodnotě 100 milionů dolarů (zhruba 2,2 miliardy korun), jehož cílem bylo navrhnout a vytvořit tři velká AUV pro Australské královské námořnictvo.
Britští námořníci si zase objednali své první AUV s názvem Cetus XLUUV od firmy MSubs, jeho dokončení je naplánované přibližně za dva roky. Kromě toho navíc tamní ministerstvo obrany v srpnu oznámilo darování šesti autonomních ponorek Ukrajině, které mají napadenému státu pomoci s lokalizací a identifikací ruských min.
Čína pak nedávno dokončila stavbu bezpilotní lodi Ču Chaj Jün, jež využívá umělou inteligenci k plavbě po mořích bez potřeby posádky. Loď je úředníky v Pekingu popisována jako výzkumný nástroj, ale mnoho odborníků očekává, že bude sloužit i pro vojenské účely. Na její palubě má být totiž umístěno několik autonomních miniponorek.
Pozadu nezůstává ani Boeing
Americký Boeing vyvíjí vlastní AUV od 70. let a v poslední době spolupracoval s námořnictvem Spojených států a agenturou DARPA na řadě projektů. Echo Voyager, první velké bezpilotní podmořské vozidlo Boeingu, bylo spuštěno v roce 2017 po zhruba pěti letech plánování a konstrukce. Je dlouhé asi 15,5 metru a lze jej použít pro hledání nalezišť ropy či zemního plynu nebo analýzu infrastruktury ropných a plynárenských společností.
Plavidlo zatím na moři strávilo téměř 10 tisíc hodin a autonomně uplulo stovky námořních mil. Jeho dosavadní výkon si pochvaluje i ředitelka podmořského závodu firmy Boeing Ann Stevensová: „Na světě neexistuje žádné jiné plavidlo takové velikosti a schopností. Echo Voyager je díky své všestrannosti opravdu jedinečný.“
Firma v únoru 2019 získala kontrakt ve výši 43 milionů dolarů (asi 950 milionů korun) na stavbu čtyř AUV, která jsou na návrhu Echo Voyager založena. Projekt však zaznamenal výrazné zpoždění a místo plánovaného dodání v prosinci 2020 má být nyní vše hotovo až příští rok. Společnost to vysvětlila rostoucími náklady a také problémy s dodavatelským řetězcem v důsledku pandemie covidu.
Vývoj v posledních letech výrazně zrychluje
Podle docenta námořního inženýrství z Michiganské univerzity Maani Ghaffariho začali vědci vyvíjet autonomní ponorky asi před 50 až 60 lety. Dlouhou dobu je však omezovaly schopnosti nezbytných senzorů, které byly velké, drahé a nepříliš kvalitní. „Dnes jsme ale ve fázi, kdy můžeme pro AUV zkonstruovat mnohem lepší a efektivnější hardware a senzory. Díky tomu můžeme doufat, že tyto technologie brzy nasadíme do běžného provozu,“ řekl Ghaffari.
Před autonomními ponorkami nicméně stále stojí několik výzev, které je třeba před jejich rozšířením překonat. Hlavním problémem je skutečnost, že roboti musí fungovat ve velmi drsném prostředí s extrémním tlakem, jež AUV zpomaluje a rychleji vybíjí jejich baterie. Komplikovaná je také podvodní komunikace s bezpilotními podvodními vozidly. Signály používané k přenosu zpráv ve vzduchu se totiž ve vodě rychle ztratí, kamery na ponorkách navíc občas přináší pouze nekvalitní obraz.
Přesto se však dá očekávat, že se samořiditelné ponorky stanou v následujících letech dostatečně sofistikovanými, aby pro světové armády představovaly velmi žádanou a užitečnou součást jejich námořnictva.
