Větrné turbíny jsou už běžnou součástí panoramatu provincie Kastilie-La Mancha ve středním Španělsku. Na kopcích nedaleko historického města Toledo se jich tyčí hned osmadvacet. Patří firmě Iberdrola a jsou součástí plánovaného přechodu na obnovitelnou energii, o který tamní vláda usiluje zejména posledních pět let.
Podle serveru BBC je dnes větrná energie pro Španělsko hlavním obnovitelným zdrojem a kapacita její výroby se od roku 2008 dokonce zdvojnásobila. Solární energetika se přitom za stejnou dobu rozrostla osmkrát, díky čemuž má Španělsko po Švédsku druhou největší infrastrukturu obnovitelné energie v Evropě.
Trend, který urychlila pandemie
Boom začal brzy po příchodu nové vlády pod vedením premiéra Pedra Sáncheze, který se v roce 2018 zasadil o odstranění regulačních překážek a zavedení dotací na instalace obnovitelných zdrojů. Významný vliv měla ale na celý proces i covidová pandemie. V současnosti tak Sánchez o svojí zemi mluví jako o „hybné síle celosvětové energetické transformace“, přičemž jeho ambiciózním cílem je do konce dekády pokrýt obnovitelnými zdroji 81 procent energetických potřeb země.
„Dopad covidu byl pro náš sektor velmi pozitivní,“ řekl zmíněné televizi José Donoso, výkonný ředitel UNEF, což je Španělská fotovoltaická asociace, která má na starosti solární panely. A dodal, že lidé tehdy ušetřili peníze a mnoho z nich se rozhodlo je investovat do vylepšení svého bydlení, se kterým souvisí také energetická soběstačnost, nebo alespoň úspora energie, a tedy i financí.
Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou
V posledních letech se ukazuje, že obrovské množství obnovitelných zdrojů má i svoje negativa, mezi které patří především nerovnováha nabídky a poptávky a časté přebytky energie. Španělská ekonomika je sice už po pandemii na vzestupu, ale v dnešní době se růst nepromítá do vyšší spotřeby energie, tak jako tomu bylo v minulosti. V loňském roce proto byla tamní poptávka dokonce nižší než před čtyřmi lety a nejnižší od roku 2003.
„Do roku 2005 jsme byli zvyklí, že když se zvýšilo HDP, poptávka po elektřině vzrostla ještě více,“ popsal Miguel de la Torre Rodríguez, vedoucí vývoje systému ve společnosti Red Eléctrica (REE), jež provozuje španělskou národní síť. Nyní ale podle něj dochází k jakémusi oddělení energetické náročnosti od ekonomiky.
Důvodů nedávného poklesu poptávky je každopádně více. V první řadě se tímto způsobem projevilo omezení spotřeby, kterou způsobila energetická krize vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022. Zároveň se ale zlepšila energetická účinnost a nárůst využívání obnovitelné energie přispěl ke snížení poptávky po elektřině z národní sítě.
K nerovnováze dochází hlavně během dne, kdy solární elektrárny vyrobí největší množství energie. „Jelikož energetický systém musí být vždy v rovnováze, přebytky srážejí ceny dolů. A během dne se v určitých chvílích dostávají až k nule, nebo dokonce do záporných hodnot,“ dodal Rodríguez.
Problém levné energie a jeho řešení
Přestože většina spotřebitelů nízké ceny vítá, z dlouhodobého hlediska mohou představovat problém, pokud jde o přísun peněz z investic do tohoto odvětví. „Levná energie může ztížit pozici investorů, a tedy i celý přechod na obnovitelné zdroje,“ vysvětlila Sara Pizzinatová, expertka na obnovitelné zdroje ze španělské pobočky organizace Greenpeace.
Obavy z přebytků energie vedly k diskuzím o tom, že je nutné urychlit „elektrifikaci“ ekonomiky, a tedy i omezit využívání fosilních paliv. Konkrétně si Sánchezova vláda stanovila, že do roku 2030 bude 34 procent ekonomiky spoléhat výhradně na elektřinu.
„Transformace probíhá, ale pomalu, a my ji musíme urychlit,“ zdůraznil Donoso z UNEF. Pro některá průmyslová odvětví, jako je zpracování chemikálií nebo kovů, je podle něj tento přechod zatím nereálný, ale prostor vidí například ve využívání tepelných čerpadel či elektromobilů, kterých na španělských silnicích zatím jezdí jen šest procent, což je v porovnání se zeměmi západní Evropy poměrně málo.
Za klíčovou považuje elektrifikaci i Pizzinatová, která by ale problém nabídky a poptávky řešila jinak. A to především odklonem od jaderných elektráren a zvyšováním kapacit pro skladování energie. „Potřebujeme na straně poptávky zapojit více lidí a více průmyslových odvětví, abychom zajistili flexibilitu, kterou tento systém tolik potřebuje,“ uzavřela.
