Katastrofa přišla v době, kdy země jevila první známky ekonomického oživení
Ještě před pár týdny celé Japonsko pohnutě sledovalo osud jedenácti studentů, kteří zůstali pohřešováni po zemětřesení v novozélandském městě Christchurch. Když jejich rodiče odevzdávali minulý týden DNA kvůli identifikaci těl svých dětí, zpráva téměř zapadla. Japonci už v té době prožívali mnohem větší tragédii, která se navíc odehrála u nich doma. Očití svědkové a přeživší vypovídali o zkáze apokalyptických rozměrů. Přírodní katastrofa zdevastovala celé části pobřežních měst a vesnic, řadu výrobních hal, kvůli silným otřesům půdy a následné desetimetrové vlně tsunami přišly o život tisíce lidí. Následné výbuchy a únik radiace z jaderné elektrárny Fukušima I navíc udržovaly zděšení a nejistotu mezi obyvatelstvem i v dalších dnech po 11. březnu.
Horší než Kóbe
Jednou z obětí katastrofy byla i pětadvacetiletá Miki Endou, která až do poslední chvíle přes rozhlas vyzývala obyvatele městečka Minami Samriku, aby před obří valící se vlnou utekli na vyvýšená místa. „Pracovala na radnici v oddělení ochrany obyvatel před živelními pohromami, patřilo to k jejím povinnostem a byla velice odpovědná. Zůstala až do poslední chvíle, chtěla ochránit co nejvíce lidí. Umlčela ji až velká voda, která ji smetla,“ popisuje tragický příběh své krajanky paní Miyako, která sleduje zprávy o zemětřesení v rodné zemi z Prahy. Miyako zažila na vlastní kůži otřesy půdy v roce 1995, k nimž došlo v jižní části prefektury Hjógo. Od města Kóbe byla vzdálená 40 minut jízdy vlakem. „Budovy a infrastruktura byly hodně poničené, tehdy však neřádila žádná tsunami,“ říká. Tehdejší celková škoda dosáhla 115 až 118 miliard dolarů. Odborníci se obávají, že nyní bude celková výše škod mnohem vyšší a že rozpočet na obnovu může dosáhnout až 180 miliard dolarů. „Vzhledem k tomu, že japonská vláda ještě stále vyhodnocuje rozsah (posledního) katastrofického zemětřesení, nemůžeme v současné době odhadnout ani výši škod a ani předpovědi týkající se vyhlídek ekonomiky,“ uvedlo pro týdeník EURO japonské velvyslanectví. Japonská ekonomika, oslabená globální krizí a především veřejným dluhem převyšujícím 200 procent HDP, tak dostala další silnou ránu. A to v nejméně vhodnou dobu, když začala vykazovat první známky oživení. Země bude muset v postižených oblastech obnovit značnou část hospodářské infrastruktury. Pesimisté se obávají, že země vycházejícího slunce se nevyhne recesi. „Zemětřesení zasáhnou ekonomiku obvykle ve dvou směrech. V krátkodobém horizontu se jedná o pokles výroby a soukromé spotřeby. V delším časovém horizontu je to především dopad na HDP. Důvod je prostý – základní kapitál je třeba obnovit, což představuje investice, které by za standardních podmínek neproběhly,“ uvedl pro týdeník EURO Tomáš Nymburský, ředitel exportních finančních služeb v pražské pobočce HSBC Bank.
Kola se zastavila
I když je severní Japonsko jen relativně řídce osídleno a koncentrací průmyslu se nemohlo vyrovnat centrálním a západním oblastem, bylo důležitou oblastí výroby elektrické energie. Prozatím stále není jasné, do jaké míry a na jak dlouho výpadky elektřiny ovlivní výrobu a podnikání i na jiných místech Japonska.
Některé přední japonské firmy musely v návaznosti na katastrofu dočasně pozastavit výrobu, a to právě buď kvůli chybějící energii, nebo kvůli potížím s dodávkami náhradních dílů, z nichž se část vyráběla také v zasažených oblastech. Například Toyota tímto rozhodnutím přijde minimálně o 40 tisíc aut. Produkci zastavil také Nissan. Žádný ze známých japonských výrobců aut si prozatím netroufá odhadnout, kdy se jejich výrobní linky dají opět do pohybu.
Silně zasaženi byli také výrobci elektroniky. Toshiba, mezi jejíž výrobky patří i polovodiče, stále netuší, kdy bude moci znovu otevřít továrnu na čipy na severu Japonska. Sony pozastavilo výrobu v celkem osmi výrobnách nacházejících se na severu země.
Také po zemětřesení v Kóbe mnoho makroekonomických ukazatelů kleslo, poměrně rychle se však vrátily na původní úroveň. Výroba byla nahrazena nadbytečnými kapacitami v jiných regionech a soukromá spotřeba brzy opět vzrostla.
Odborníci se domnívají, že ekonomické ukazatele za březen a duben pravděpodobně skokově poklesnou, nicméně hospodářství mimo zasažené oblasti se brzy stabilizuje. Mimo jiné i díky tomu, že se japonská ekonomika nachází v časných fázích cyklické obnovy, která je tažena vnější poptávkou.
Japonská centrální banka napumpovala v průběhu minulého týdne do ekonomiky přes 26 bilionů jenů (327 miliard dolarů), aby posílila důvěru spotřebitelů a stabilizovala tamní bankovní systém. Banka tak učinila zřejmě i kvůli obavám ze sílícího jenu, který je pro ekonomiku závislou na exportu nevýhodný. Nicméně úrokové míry jsou už téměř na nule, což je důsledek finanční krize a také dlouholeté hospodářské stagnace Japonska. Země tak prakticky nemůže využít tohoto stimulu jako třeba Nový Zéland, který v reakci na již zmiňované zemětřesení před měsícem snížil úrokové míry o půl procenta.
Hlavně trpělivost
Tří nejvíce poškozené prefektury Iwate, Mijagi a Fukušima, které se na celkovém HDP podílely dohromady jen asi čtyřmi procenty, byly až donedávna považovány spíše za poklidný venkov. Tamní lidé jsou prý velice skromní, vyznačují se typickým tradičním myšlením, jehož součástí je především trpělivost. „Nechtějí říci nic přímo, nestěžují si, protože v jejich chápání je to projev egoismu,“ vysvětluje Miyako chování těchto lidí, které výrazně neovlivnilo ani přírodní neštěstí. Naopak, svět obdivoval, jak tamní lidé řádění přírodních živlů a utrpení v průběhu posledních dnů klidně snášeli. „Oni věří, že pořád existuje někdo, kdo je na tom hůře než oni,“ dodává. V Praze Miyako doprovází manžela, který pracuje pro jednu z více než dvou stovek japonských firem působících v ČR. Zatím se zdá, že zemětřesení by nemělo fungování těchto poboček negativně ovlivnit. „Ústředí naší společnosti nebylo zemětřesením zasaženo, nachází se ve vzdálenější prefektuře. Mohlo však dojít k poškození menší továrny, která pro nás na východním pobřeží vyráběla náhradní díly. Nic však není jasné, vedení firmy stav věcí teprve vyjasňuje“, uvedl pro týdeník EURO nejmenovaný japonský manažer.
