Jeden z největších korupčních procesů posledních let skončil rozsudkem, ale jasno zatím není. Rozhodovat se bude až u odvolacího soudu
David Rath je hráč a dobrý herec. Naposledy to ukázal ve čtvrtek, když nepřišel na svůj vlastní rozsudek a místo toho doma v Hostivici uspořádal – v bílém plášti a s fonendoskopem kolem krku – paralelní tiskovou konferenci: „Měl jsem dneska práci, věnoval jsem se pacientům.“ Zmínil, že jen se štěstím nedostal trest smrti, a oznámil, že se odvolá.
Od středočeského krajského soudu zatím nepravomocně vyfasoval osm a půl roku vězení. Je to hodně (za dobré chování by mohl být propuštěn v polovině trestu a rok a půl strávil už ve vazbě, na svobodu by tedy mohl vyjít za dva roky a devět měsíců), ale Rath dělal, co mohl, a dobře ví, že definitivně rozhodne až odvolací řízení u vrchního soudu, případně pokračovaní kauzy u Nejvyššího či Ústavního soudu.
Od začátku bylo jasné, že důkazy jsou – alespoň v některých bodech obžaloby – prakticky neprůstřelné, a Rathovi proto zbývaly de facto jen dvě možnosti. Přiznat se a minimalizovat trest nebo hrát vabank. Zvolil druhou možnost. Nejdřív se pokusil formálně zpochybnit důkazy – s krabicí od vína někdo manipuloval nebo angažmá severočeské justice v samých počátcích případu bylo protiprávní, a důkazy jsou tudíž nepoužitelné.
Poté se zaměřil na formální náležitosti procesu – neboli na hledání (či výrobu) důkazů, že senát Roberta Pacovského je podjatý.
Pacovského se Rath snažil opakovaně vyprovokovat a podal vůči němu či jeho senátu šest námitek podjatosti, civilní žalobu a podnět na zahájení kárného řízení. Pacovský nervy nikdy neztratil, nicméně minimálně třikrát reagoval na provokace hodně přísně. Poprvé když Rath v dubnu (údajně) spadl z kola, nechal ho vyšetřit a pak nařídil jednání i přes exministrovo tvrzení, že se nemůže soustředit. Podruhé když se Rath pokusil si za advokáta pokoutně najmout soudcova strýce, přidělil mu Pacovský nehledě na stížnosti obhájkyni ex offo, které pak navíc – a to může být důležité – odmítl prodloužit lhůtu na nastudování spisu. A konečně potřetí, když asistentka Rathova bývalého advokáta před 14 dny vstoupila do soudní síně a Rathovi bez ptaní položila na stůl fotky, na kterých (asi) Pacovský pospává nad půllitrem piva, soudce složku patřící obhajobě i přes protesty zabavil.
Jasně, byly to všechno šaškárny a připravené provokace, ovšem Evropský soud už v minulosti na základě podobně prefabrikovaných argumentů revokoval například odsouzení jihočeského zloděje aut Martina Chmelíře. Stačilo k tomu, aby Chmelíř uměle stvořil osobní spor se svým soudcem tím, že na něj podal civilní žalobu a pak ho „vyprovokoval“ k uložení pořádkové pokuty absurdní lží, že spolu kdysi měli sex (viz týdeník Euro z 1. června 2015).
Ani s tímto vědomím nejsou Rathovy šance valné, nicméně pořád větší než v srpnu 2013, kdy jeho proces začínal.
O autorovi| Václav Drchal drchal@mf.cz
