Trend přichází z Británie a USA, někteří Evropané i Češi zatím nevěří
Kvalifikované odborníky na dobu určitou začal Ian Graves nabízet firmám ve Velké Británii před více než deseti lety. Když jako zástupce přední světové personální agentury Robert Half International (RHI) přicházel ke klientům s podobnými nabídkami, často slýchával: A proč ten člověk vlastně nemůže vykonávat práci na dobu neurčitou? Co je na něm tak špatného? Dočasná práce (temporary work), pro niž se v Česku v posledních letech vžil spíše pojem agenturní zaměstnávání, byla tehdy i ve Spojeném království považována za práci druhé třídy.
„Dnes jdete v Británii k tomu samému klientovi jako před deseti lety a vidíte naprosto zásadní posun v chápání,“ řekl Graves týdeníku EURO. Firmy už chápou využívání práce na omezenou dobu jako součást své širší strategie v oblasti lidských zdrojů. A především chtějí lépe zvládat své náklady na pracovní sílu.
Společnost Robert Half je dnes světovou jedničkou v oblasti specializovaného agenturního zaměstnávání. Firma se totiž nezaměřuje na dělnické profese, ale vyloženě na „bílé límečky“ - tedy odborníky i manažery v oblasti vnitropodnikových financí, účetnictví či auditu. A také specialisty na informační technologie. Mnoho Evropanů si přitom pod pojmem agenturní zaměstnávání dosud představuje výhradně práci pro dělníky, „modré límečky“ ve výrobě. O mnohém svědčí skutečnost, že právě RHI má dosud daleko silnější pozici ve Spojených státech než kdekoliv jinde. Na Ameriku stále připadá 78 procent příjmů společnosti. Tento podíl ale postupně klesá.
Každý třetí je vysokoškolák.
Ian Graves je nyní již čtvrtým rokem výkonným šéfem RHI pro kontinentální Evropu. Domnívá se, že vývoj na pevnině jde už v řadě míst podobným směrem jako na britských ostrovech. Zatímco ve Spojeném království se podíl lidí, kteří získali práci díky agenturnímu zaměstnávání, pohybuje kolem pěti procent, v Nizozemsku je to 3,4 procenta a v Německu zhruba 1,7 procenta. Tato čísla ale neukazují, jaký je poměr mezi bílými a modrými límečky. Graves má nicméně v rukávu i číslo, které v tomto ohledu mnohé naznačuje: V Německu má každý třetí agenturní zaměstnanec vysokoškolské vzdělání.
Dnešní Česko hodně připomíná onu Británii z dob před deseti lety, jak ji popsal Ian Graves. Šéf české pobočky RHI Aleš Křížek se domnívá, že je zde stále silné povědomí o agenturním zaměstnávání jako o neodborné špatně placené práci, tedy pouze jako o alternativně pro nezaměstnané.
Iana Gravese - mimo jiné fanouška anglického fotbalového klubu West Ham United - však Česko láká. A to v úplně jiném ohledu než jiné anglické fotbalové fandy, jako trh, na kterém by se specializované agenturní zaměstnávání teprve mohlo výrazněji prosadit. „Musíte si uvědomit, že dočasné zaměstnávání kvalifikovaných odborníků bylo před třemi lety v Česku ještě zcela neznámé,“ zdůrazňuje šéf evropské RHI. V Česku působí také společnosti jako Adecco či Manpower, ale právě ty se dále nespecializují. Graves dokonce tvrdí, že vůbec nejsou konkurenty RHI. „My si velmi vážíme toho, co tyto firmy dělají, jejich přínos je velmi důležitý pro dělníky v továrnách nebo třeba lidi, kteří pracují v oblasti stravování. Tyto společnosti nabízejí mnoha lidem příležitost pracovat, vydělat peníze, uživit se. Je to ale velmi odlišné od toho, co děláme my,“ vysvětluje Brit ve službách původně americké firmy na evropském kontinentu.
Záleží na životním stylu.
Personální agentury, které se budou chtít v budoucnu zaměřovat na specializované agenturní zaměstnávání, ale musejí počítat s tím, že jim mnozí nebudou rozumět. I když jde o vysoce kvalifikované odborníky, budou nadále vznikat pochybnosti. Kdyby byli tak dobří, přece vezmou práci na trvalý úvazek…
Co je vlastně tolik zajímavého na dočasné práci? Ian Graves se domnívá, že je to mimo jiné otázka životního stylu. Stále více lidí usiluje o to, aby po měli určitém čase delší dobu volna. Navíc kvůli tomu nemusejí být finančně biti. „Znám lidi, kteří si vydělali díky dočasnému pracovnímu úvazku na devět měsíců tolik, co by jinak byla jejich roční mzda,“ uvádí Graves. Díky agenturnímu zaměstnávání je totiž možné získat prémii - třeba za dokončení určitého projektu. Lidé navíc hledají vyváženější poměr mezi prací na jedné straně a osobním životem, rodinou či studiem na straně druhé. Manažer RHI dokonce míní, že celkový přístup ke kariéře se v dnešním světě bude dále měnit. Firmy, které svým lidem nabídnou dostatečnou flexibilitu, na tom mohou vydělat. Vzdělání je navíc v současné době stále obecnější a není zcela evidentní, jakou práci by měl člověk s tím či oním akademickým titulem vykonávat. Práce na dobu určitou pak vlastně pomáhá k lepšímu rozhodování o budoucí kariéře. Právě toto si zřejmě v Česku zatím mnozí neuvědomují. Aleš Křížek se domnívá, že zde lidé zapomínají na možnost prodloužení smlouvy na dobu neurčitou, což není po vypršení termínu dočasné práce ničím výjimečným.
Graves pak dále poukazuje na skupinu odborníků, kteří se živí tím, že přicházejí do firmy zcela záměrně na určitou dobu, aby vyřešili určité problémy. A kromě toho jsou zde také lidé, kteří prostě ani trvalé místo nechtějí. Pro ty všechny přináší agenturní zaměstnávání jisté východisko ze situace.
Další lekce 11. září.
Nestává se ale, že by i kvalifikovaní odborníci využívali možnosti agenturního zaměstnávání jednoduše pouze proto, že nemohou sehnat práci na trvalý úvazek? Ian Graves připouští, že na trhu bývá v určitých odvětvích nadbytek odborníků. To se stalo například po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy následovalo jisté ochabení ekonomické aktivity. „Hodně lidí tehdy ztratilo práci, řada firem šetřila na nákladech, snižovala stavy zaměstnanců. O práci často přišli čtyřicátníci či padesátníci. Ti skutečně už mnohdy nemuseli mít šanci najít znovu trvalé zaměstnání ani v době, kdy trhy před dvěma třemi lety zaznamenávaly nové oživení. Agenturní zaměstnávání však přichází v úvahu pro daleko širší okruh specialistů. Graves zdůrazňuje: „Jsme to my, kdo radí odborníkům, aby dočasné pracovní úvazky zkusili. Může to být totiž v jejich nejlepším zájmu z hlediska budoucí kariéry.“ Období po 11. září kromě toho dle Gravese přineslo základní změnu v tom, jak se společnosti staví k lidským zdrojům: „Pro firmy bylo toto období velmi tvrdou lekcí a mnozí si uvědomili, že zvládnout nábor lidí je naprostou prioritou.“ Výkonní šéfové a předsedové správních rad stále více mluví o pracovní síle. „Neříkám, že to dříve vůbec nedělali, ale dnes je to vše mnohem důslednější,“ dodává Graves. Připomíná, že náklady na pracovní sílu jsou tou největší jednotlivou položkou ve výdajích firem. Tvrdou lekci dostává právě ten, kdo je nucen snižovat stavy zaměstnanců. A následně to vede k opatrnosti při přijímání nových lidí. Výrobní či distribuční společnost může být do značné míry závislá na tom, zda získá určitý kontrakt. Ten však získat může a nemusí. Přesto momentálně potřebuje kupříkladu určitý počet účetních. Možnost získání pracovníků prostřednictvím agenturního zaměstnávání se v tu chvíli jeví jako zcela logická.
Zarazí vše Evropská unie?
Je to zajímavý trend, ale Evropská unie může vše zarazit přehnanou regulací, říkají skeptici (více na straně 60). Brusel prosazuje, aby lidé pracující na dočasný úvazek měli po šesti týdnech stejná práva jako zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou. Ztratilo by pak agenturní zaměstnávání smysl? Evropský šéf RHI je v tomto ohledu optimističtější. Soudí, že přijetí příslušné legislativy EU má smysl, neboť se tím zajistí určitá konzistentnost v přístupu napříč evropskými zeměmi. „Bezpochyby zároveň vzniká riziko, že budete příliš regulovat i to, co regulaci nepotřebuje,“ dodává. Ochrana je spíše zapotřebí u dělnických profesí. Graves se přesto domnívá, že kontinentální Evropa jde celkově správným směrem, když nabízí větší ochranu zaměstnanců. I když na druhé straně menší ochrana ve Velké Británii a Spojených státech umožňuje větší flexibilitu a jednodušší pohyb pracovních sil.
Ian Graves dává najevo, že by se mu líbil určitý kompromis mezi oběma modely. Šance využít předností anglosaského i kontinentálního přístupu se podle něj rýsuje právě v Česku, které je stále nastupující ekonomikou, „emerging market“. „Česko je ve skvělé pozici, protože se pořád může rozhodovat, jakým směrem hodlá jít,“ tvrdí Graves. Může to být tedy cesta k anglosaské pružnosti, ale i k větší ochraně zaměstnanců, která ovšem nebude pro ekonomiku tak svazující jako v jiných státech.
