Podnikatelé summit NATO chtějí
Považujete pražský summit NATO za událost, která přinese českým firmám nové příležitosti?
- Rozhodně ano 33 %
- Spíše ano 44 %
- Spíše ne 21 %
- Rozhodně ne 2 %
Je vůbec někdo, kdo si myslí, že pražský summit NATO přinese českým firmám nové příležitosti? Jeden z účastníků Manažerského barometru se vyjádřil stručně a pesimisticky: „Spíše ne - s výjimkou pražských hotelů a sklenářů.“
Jinak ale třetina dotazovaných akci rozhodně považuje za šanci pro domácí firmy. A více než 44 procent odpovědí se kloní k názoru, že to spíše je vítaná možnost jak pro republiku, tak pro podnikatele a jejich společnosti.
Z hlasů, které akci vítají, je nejzajímavější tento: „Je to určitě symbol jakéhosi standardu, kdy je zřejmé, že Česká republika není již žádnou exotickou zemí, ale státem plně integrovaným do vyspělého světa. Summit je příležitostí, při které si možná mnoho lidí ve světě uvědomí, že Česká republika není jenom Jarda Jágr, Čáslavská, Zátopek nebo Nedvěd (i když samozřejmě zaplať pánbůh za ně).“
Jeden z ředitelů pojal podnikatelské šance komplexně: „Vlastní summit NATO za příliš velký zdroj příležitostí nepovažuji. Tím ovšem nijak nesnižuji význam toho, že se koná v Praze. Právě naopak. Vstup České republiky do NATO byl pro mne od listopadu 1989 jednoznačně nejvýznamnější událostí. Ještě v říjnu 1989 by si asi nikdo z nás nedokázal představit, že se jednou vrcholná schůzka představitelů NATO uskuteční v Praze. Členství České republiky v NATO je důkazem, že jsme se stali součástí demokratického světa. To samo o sobě přináší českým firmám spoustu příležitostí. Jinou otázkou je, nakolik jsme je vinou minulé zátěže dokázali využít.
Zároveň si neodpustím trochu cynismu. Mnohem větší příležitostí než vlastní summit NATO by pro české firmy bylo: - zrušení nákupu nadzvukových stíhaček pro českou armádu a vložení ušetřených 100 miliard korun do české ekonomiky například formou povoleni zrychleného odpisování investic,
- pronajmutí vojenského prostoru Milovice americkému letectvu na 99 let za jeden dolar pro účely vybudování velké letecké základny (ta sama o sobě by vytvořila několik tisíc pracovních míst a spoustu příležitostí pro české firmy).“
Ale příležitosti jsou jedna věc, jejich využití a profit z nich jsou věc druhá. Poněkud skepticky se na to dívá tento respondent: „Příležitost by to rozhodně být měla, záleží na tom, jak to „špičky“ pustí dále. Pokud neberu v úvahu okamžité zisky společností, které jsou zapojené do přípravy a průběhu summitu.“
Ve smyslu okřídleného tvrzení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, odpověděl další manažer: „Stejně jako vstup do Evropské unie. Pro někoho ano, pro někoho ne.“
Polemicky zní i toto vyjádření: „Uskutečnění takové akce v Česku je určitým důkazem, že se blížíme standardu demokratické země s tržní ekonomikou. To sebou vždy přináší možnost více se zapojit do mezinárodního obchodu. Je samozřejmě otázkou, jak jsou české firmy na toto připraveny a zda jsou toho ve větším měřítku vůbec schopny.“
Poslední z dotazovaných má v této otázce naprosto jasno: „České firmy jsou možná schopné nabídnout kvalitní výrobky, ale neumí je prodat. V lepším případě tak skončí jako subdodavatelé velkých koncernů.“
