Tuzemští výrobci bioetanolu nedokáží téměř čerpat dotace. Peněz ve státní kase je přitom na energetické využití obilovin více než dost. Takové využití obilí navíc silně podporuje i Evropská unie.
Biomasa se dá v ČR využít mnohem lépe než slunce, voda či vítr
Tuzemští výrobci bioetanolu nedokáží téměř čerpat dotace. Peněz ve státní kase je přitom na energetické využití obilovin více než dost. Takové využití obilí navíc silně podporuje i Evropská unie.
Stávající nadprodukce zemědělských komodit ve vyspělém světě a zároveň snaha zemědělců vyrábět, nevyhovující stav životního prostředí, zejména emisí skleníkových plynů a kysličníku uhličitého a potřeba udržitelného rozvoje venkovských oblastí - to je soubor hlavních důvodů, proč je a bude zapotřebí zvyšovat podíl takzvaných alternativních zdrojů energií na celkové energetické spotřebě. V podmínkách ČR je přitom optimálním zdrojem alternativních a obnovitelných energií především biomasa.
Přírodní podmínky a trh
Klimatické podmínky v ČR neumožňují velký rozvoj využití větrné, vodní nebo sluneční energie. Lokálně to samozřejmě možné je, nicméně i produkce alternativních energií se postupně stane zbožím, které bude podléhat tržním mechanizmům. Kdo prostě nevyprodukuje alternativní energii dostatečně efektivně, neměl by se do zásadních strategických projektů tohoto typu pouštět. A to i přesto, že podpora produkce obnovitelných zdrojů energie je v zájmu státu a na tyto účely jsou také směrovány finanční prostředky. Na druhou stranu počítá právě vznikající modifikovaná agrární koncepce ČR s větším podílem takzvaných mimoprodukčních funkcí zemědělství. Tím se rozumí omezení činností vedoucích k výrobě surovin pro výrobu potravin, respektive umístění takové výroby jen do optimálních konkurenceschopných podmínek. Naopak produkce alternativních zdrojů energie do mimoprodukčních funkcí zemědělství patří.
Bionafta a rizika současného systému
Nejznámějším domácím projektem produkce alternativních energií je výroba metylesteru řepkového oleje (MEŘO), což je polotovar pro výrobu bionafty. Celý sytém nastartovalo ministerstvo zemědělství ještě za ministra Josefa Luxe v rámci takzvaného Olejoprogramu. Investice tehdy činila zhruba 750 milionů korun a díky těmto finančním zdrojům vznikly na území ČR zpracovatelské kapacity na výrobu MEŘO. Doposud se ale bohužel nepodařilo najít systém, který by snížil nároky na udržení cenové konkurenceschopnosti bionafty oproti standardní motorové naftě. V ČR se pod pojmem bionafta skrývá v zásadě směsná nafta (31 procent MEŘO a 69 procent standardní nafta), což je produkt oproti klasické naftě výrazně dražší. Proto je třeba cenu bionafty dotovat, což daňové poplatníky stojí ročně kolem 1,5 miliardy korun. Dotační prostředky přitom plynou částečně k zemědělcům, částečně k výrobcům MEŘO a „míchačům“.
Jaká jsou možná řešení
Dominantní výrobce MEŘO, ústecká SETUZA, přitom už nějakou dobu upozorňuje, že systém by bylo možné změnit tak, aby byl prakticky samofinancovatelný. Principem by bylo stanovit zákonem povinnost přidávat do klasické motorové nafty podíl MEŘO do podílu pěti procent, což by jednak zvýšilo odbyt MEŘO produkovaného na území ČR ročně asi o polovinu, a jednak by nebylo nutné sytém složitě a nákladně dotovat. Zásadním efektem by bylo možnost pro zemědělce využít větší plochy řepky k těmto mimoprodukčním, nepotravinářským účelům. Kromě toho je systém přidávání MEŘO do nafty v uvedeném nízkém podílu obvyklý v zemích EU. Podle ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáše Douchy má systém produkce bionafty v EU další zásadní odlišnosti. „Mezi zemědělcem a výrobcem MEŘO nejsou žádné instituce, jako je u nás Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), dodávky suroviny pro zpracovatele jdou přímo. Zemědělec, který produkuje řepku k tomuto účelu, dostává přitom určitou podporu,“ konstatuje Doucha.
Biolíh - odbyt nadprodukce obilovin
Podle Hugo Roldána z tiskového oddělení ministerstva zemědělství je v současné době v EU „na spadnutí“ směrnice, podporující výrobu a odbyt bioetanolu, a její princip bude muset po vstupu do Unie implementovat do své legislativy i ČR. „Princip evropské směrnice spočívá v tom, že nařizuje výrobcům paliv použít při výrobě určitý podíl složky biopaliva, a za to dostanou nějaké daňové úlevy. V každém případě očekáváme po vstupu do EU oživení využití biopaliv a dotačního programu, který je v ČR pro tento účel k dispozici,“ zdůraznil Roldán. Pokud by se tento systém podařilo úspěšně nastartovat a zejména pokud by probudil zájem palivového průmyslu, mohl by být řešením pro odbyt stávajícího každoročního přebytku obilovin v ČR, zejména pak pšenice. „Právě obiloviny by se měly stát nosnou plodinou programu, protože využití řepky už dosahuje svého vrcholu a její potenciál je téměř vyčerpán,“ uvádí Roldán. Doporučený podíl řepky v osevním postupu je totiž 12 procent, v ČR přitom podle ministerstva zemědělství dosahuje již 11,6 procenta. Program biolíh by tedy byl další výrazný impulz pro rozvoj mimoprodukční stránky zemědělství.
Kolik je a bude peněz
Státní podpora pro výrobu bioetanolu je v současné době předmětem dotačního titulu 1.J., finanční prostředky ale dosud nebyly prakticky využity. V roce 2001 bylo v rámci uvedeného dotačního titulu vyplaceno pouze 26 000 korun, v loňském roce 91 000 korun, letos se ještě dotace nevyplácely. Ministerstvo nicméně registruje do současné chvíle žádosti o podporu v rámci uvedeného programu na celkem 370 000 korun. „V rozpočtu na příští rok navrhujeme titul 1.J. dotovat částkou 160 milionů korun,“ zdůraznil Roldán. V loňském roce bylo přitom v dotačním titulu 1.J. připraveno 20 milionů korun. Ze zemí EU je ve využití bioetanolu v palivech nejdále Švédsko a Francie. Perspektivu produkce bioetanolu naznačuje i setkání ministra zemědělství Jaroslava Palase uplynulý týden se zemědělci z Třebíče. Ti jej mimo jiné informovali o záměru firmy ADW, s. r. o., postavit výrobnu biolihu v tamním okrese s denní kapacitou 1200 hektolitrů, původem z obilovin. „Zájmové organizace zemědělců její výstavbu doporučují,“ konstatoval Roldán.
Alternativní energie by uvítaly pozitivní diskriminaci
Zatímco řepka, obiloviny nebo třeba brambory mohou posloužit jako obnovitelný zdroj energie pro průmysl pohonných hmot, biomasa obecně by měla obecně sloužit především jako zdroj tepelné energie pro domácnosti a menší či střední obce. Jde především o projekty na bázi využití takzvaných rychle rostoucích dřevin sloužících jako otop nebo ke stejnému účely ještě lépe se hodící energetické byliny. Potenciál bylin je přitom obrovský, v některých případech dosahují hektarové výnosy sušiny (hmoty k výrobě tepelné energie) dvacet, třicet ivíce tun. Pro porovnání - za velmi dobré výnosy je považován výnos něco přes jednu tunu chmele z hektaru, tři tuny řepky z jednoho hektaru nebo sedm tun pšenice. Zvyšování podílu obnovitelných energií je v souladu s mezinárodními závazky ČR i celé Evropské unie. Zároveň jde o jednu z forem, jak zachovat současný rozměr domácího zemědělství, především v rostlinné výrobě. Pozitiv je prostě celá řada - až na jeden problém: vyřešit ocenění tohoto veřejného zájmu dotační, anebo ještě lépe daňovou politikou. Většina odborníků se shoduje, že pozitivní diskriminace alternativních energií, zejména formou daňového zvýhodnění, by byla patrně nejsystémovějším nástrojem jak programy jejich produkce nastartovat.
Řepky bude dost, pokud se nevyveze
Podle dosavadního vývoje počasí, objemu zaorávek a výsevů jarní řepky olejné lze očekávat, že letošní domácí produkce této komodity v zásadě pokryje její spotřebu v ČR. Domnívá se to generální ředitel největšího tuzemského zpracovatele řepky, František Janů z akciové společnosti SETUZA. Podle Janů lze očekávat domácí produkci mezi 520 až 550 000 tunami řepky, z toho SETUZA by měla zpracovat 150 000 tun, menší výrobci dohromady 120 000 tun a Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) by měl ze zákona nakoupit na výrobu bionafty 230 000 tun. Ačkoli hektarové výnosy se v minulých letech pohybovaly až k hranici tří tun řepky z hektaru, letošní řídké porosty této komodity dávají předpoklad k výnosům mezi dvěma až 2,5 tunami. Přestože suroviny pro výrobu rostlinných olejů, bionafty a krmiv by mělo být podle Janů „tak akorát“, bylo by podle jeho názoru vhodné zrušit clo na dovoz řepkového semene. „Ministerstvo financí ale argumentuje, že by přišlo o výnos z dovozních cel, to je ale nesmysl, protože řepka se do ČR prakticky nedováží, neboť to byla v předchozích letech exportní komodita,“ upozorňuje Janů. Právě export řepky by ale letos zkomplikoval podle SETUZY život jak domácím zpracovatelům, tak ale ve svém důsledku i zemědělcům. „Čím méně nakoupíme na domácím trhu řepky, tím více se budeme muset orientovat na dovoz surových olejů,“ konstatoval Janů. To může zkomplikovat domácí poptávku po řepce v následujících letech. Také v souvislosti s akcentem na rozvoj produkce komodit k nepotravinářskému využití by patrně nebylo strategické letošní domácí řepku vyvážet. Například SZIF nabízí při nákupu této komodity v rámci programů uvedení půdy do klidu poměrně lukrativní podmínky. Prezidium SZIF totiž vzalo již počátkem letošního roku podle mluvčí Jitky Slukové v úvahu nepříznivý stav porostů a zvýšilo tedy cenu řepky, kterou bude letos SZIF nakupovat, z původních 4600 korun za tunu na 5000 korun. „V případě, že SZIF nakoupí celé množství řepky z půdy uváděné do klidu - 230 tisíc tun - jak mu umožňuje příslušné vládní nařízení, poplyne do zemědělství jen za tento nákup celkem 1,15 miliardy korun. Díky zvýšení ceny pro nákup řepky z půdy uváděné do klidu tedy zemědělci obdrží letos za tunu s připočtením finanční podpory za každý hektar půdy uvedené do klidu 7200 korun,“ konstatovala Sluková. Dosavadní prognózy produkce řepky v EU zatím ukazují, že letošní objem sklizně této komodity by nakonec mohl překročit loňskou skutečnost. Loni činila produkce řepky v EU 9,32 milionu tun, původní odhady pro letošní rok počítaly s produkcí 10,2 milionu tun. Nepříznivé klimatické podmínky ve střední Evropě však tyto odhady korigovaly, přesto by se měla produkce řepky v EU pohybovat kolem 9,5 milionu tun.
