Vokrouhleckého žalobám se chtějí bránit paragrafem o zneužití práv
Zřejmě novým ustanovením Obchodního zákoníku o zákazu zne–užití práv akcionářů se budou investiční společnosti bránit žalobám na otvírání fondů. Těmi je delší dobu pronásleduje minoritní akcionář Jan Vokrouhlecký, který už dokázal soudně zarazit přeměnu Rentiérského IF První investiční společnosti. Vše se v této kauze točí kolem osudu závazků při přeměně investičního fondu na otevřený podílový. Vokrouhlecký je totiž názoru, že přecházejí na každého podílníka, a to se mu nelíbí (EURO 48/2000, EURO 50/2000). Stanovisko Komise pro cenné papíry, která se ovšem – jak tvrdí její šéf František Jakub – touto detailní záležitostí oficiálně nezabývala, je jednoznačné. „Vždy jsme tvrdili, že otvírání je pro akcionáře tou nejlepší cestou, uvedl Jakub pro týdeník EURO. Proč tedy akcionář Vokrouhlecký prosazuje jako nejvhodnější řešení likvidaci fondu? „Mrzí mě, že je stále používána stejná rétorika o nejlepší cestě zhodnocení peněz. Sám preferuji vlastní právní ochranu před proklamovaným vyšším zhodnocením finančních prostředků při otevření fondu. Likvidace IF s již likvidním portfoliem je totiž mimochodem levnější o odměnu správcovské investiční společnosti a demotivující poplatky, zní verze, kterou poskytl týdeníku EURO. Fondy se chtějí bránit. Strach z osudu závazků má však ve skutečnosti i komise. Zákon je totiž vůbec neřeší, hovoří pouze o převodu aktiv z původního subjektu na nový fond. Dozorový orgán hodlá nejasnou situaci řešit tím, že správcovské investiční společnosti budou dávat za závazky transformujících se fondů záruky. Jenže transformace se schválí na valné hromadě fondu, kde samozřejmě nelze zavázat nikoho k poskytnutí záruky. A právě rozhodnutí valné hromady lze napadat u soudu. U Rentiérského IF došlo z procesních důvodů k velké pauze mezi rozhodnutím akcionářů a projednáním projektu transformace na komisi. I díky ní žaloba uspěla. Žalobám Vokrouhleckého je tak možné se bránit jediným způsobem. Vzhledem k novele Obchodního zákoníku platné od 1. ledna 2001 totiž lze odmítnout žalobu s tím, že nemá nikomu přinést prospěch. Legislativa nově zakazuje zneužití práv akcionáře. To znamená, že je lze uplatnit jen tehdy, má–li to pro žalujícího přínos. Smyslem úpravy je zabránit vydíraní či zviditelňování se na cizí náklady. Pro investory má dle většinového názoru velký přínos právě otvírání fondů, nikoliv zamezení tomuto procesu. Jinými slovy: Vokrouhlecký by neměl uspět tam, kde žádné závazky neexistují. Z neoficiálních diskusí s představiteli investičních společností vyplývá, že na novelu Obchodního zákoníku v tomto směru dost spoléhají. Proč? Stále nezodpovězena však zůstává asi nejdůležitější otázka. Za jakým účelem to Jan Vokrouhlecký všechno dělá? Vždyť vlastní v každém z napadených fondů jen pár kusů akcií. Jedná tento sedmadvacetiletý lékař sám na vlastní pěst a jen a jen ze zájmu o ochranu práv akcionářů? Vokrouhlecký řeči o bílém koni rezolutně odmítá. Spíše se však nabízí myšlenka, že za ním stojí nějaká skupina. O co ale jde jí? Chce od fondů peníze za to, že žaloby stáhne? Zatím tak Vokrouhlecký ani nikdo jiný neučinil a doba, kdy média kauzu značně rozvířila, už tomu nepřeje. Naskýtají se však i jiné spekulativní verze. Vokrouhleckému se podaří soudním verdiktem i u dalších fondů vyvolat paniku, investoři nebudou ochotni čekat na peníze z otevření a začnou se zbavovat akcií fondů už nyní. To vyvolá pokles akcií a možná značný. Pak Vokrouhlecký či celá skupina nakoupí levné akcie, žaloby stáhne a bude čekat na skutečná otevření, při kterých ceny porostou, a budou realizovat zisky. Nebo přijde Vokrouhlecký s nabídkou „výpalného nikoliv pro samotné investiční společnosti, ale pro jejich největší akcionáře. Černé seznamy akcionářů se sice už nezískávají tak snadno, historie nám však již několikrát ukázala, že to stále jde. Tomu, že by se k něčemu podobnému schylovalo, naštěstí zatím nic nenasvědčuje.
