Menu Zavřít

Sankce bolí, ty chytré zvlášť

Autor: Mladá fronta

Postihovat nevinné obyvatele se nenosí, ale „chytré sankce“ jsou a budou v módě.

Můj bratranec, inženýr elektrotechnik, strávil několik let svého života jako konstruktér ve Závodoch výpočtovej techniky v Banské Bystrici vývojem přístroje na testování integrovaných obvodů. Úkol to byl zcela strategický, neboť v Sovětském svazu vyráběné integrované obvody se vyznačovaly obrovskou zmetkovitostí. Než zamontovat zmetek do velmi drahého zařízení, bylo zapotřebí zjistit, zda čipy vůbec fungují tak, jak mají. Vtip byl v tom, že ani samotné integrované obvody, ani tester nebyly výsledkem původního výzkumu a vývoje, ale kopiemi na Východ propašovaných originálů.

A protože mluvíme o 80. letech minulého století, podléhaly západní technologie použitelné jak v civilním, tak vojenském průmyslu embargu, nad jehož dodržováním bděl Koordinanční výbor pro kontrolu vývozu, tzv. COCOM, tehdy sdružující 17 zemí v čele se Spojenými státy. Cílem bylo nedovolit, aby se dostaly za železnou oponu.

Můj bratranec dělal reverse-engineering řadu let, byly do toho investovány obrovské prostředky, a když úkol splnil a tester byl plně funkční, padl režim. Originální čipy s nekonečně menší kazovostí, protože správně vyráběné, byly najednou k sehnání za zlomek nákladů a testery na zmetky také nikdo nepotřeboval. Bratranec přišel o práci; samozřejmě, že si jinou našel, akorát už nevynalézal vynalezené.


Donald a vůně petroleje. Za rostoucí cenu ropy mohou i Trump a Maduro


Bolest s nejasným účinkem

Kdo hovoří o tom, že sankce nemají ekonomický smysl, nezná jejich pointu. Ta nikdy nebyla o jejich neproniknutelnosti, jistěže nikdy nefungovaly stoprocentně. Vždy šlo o to zvýšit náklady pro ty, kteří je chtějí obejít. Byly relativně účinné, když na nich participovali všichni potenciální dodavatelé či odběratelé, kteří věděli, proč to dělají, a „drželi basu“.

Když Američané zavedli embargo na obchod s Kubou, snižovalo jeho účinnost zcela pronikavě to, že Sovětský svaz vykupoval kubánský třtinový cukr, často za násobek světových cen. Československo jako tradiční producent a vývozce řepného cukru z toho neměl nezbytně nutně radost, ale dodnes má nesplacené pohledávky z této éry. Účinnost „kubánského embarga“ je poměřována tím, že režim přežil do dnešních dnů, a dokonce se vyrovnal i s tím, když Sovětský svaz a jeho satelity přestaly Kubu subvencovat a ostrovní stát zažil „zvláštní období“ vyložené hospodářské krize, dokud nepřišla Chávezova a Madurova Venezuela se svými dodávkami levné ropy a dovozem kubánských zdravotníků. Nyní opět přituhuje, Trump není Obama a Venezuela je na dně.

Na tomto příkladu je možné demonstrovat, že důsledky obchodních sankcí, v tvrdém případě embarga, nedovedou položit odhodlaný režim se slabou ekonomikou, zato však spolehlivě rozšíří mizerii mezi jeho obyvatele, v drtivé většině zcela nevinné. Kuba je podstatně chudším státem, než by mohla a měla za těch skoro šedesát let být, ale takto široce koncipované sankce s takto širokým průsakem, které zasáhnou nevinné, je obtížné obhajovat z hlediska použitých prostředků i dosažených výsledků.

Na příkladu dynastie Kimů a Severní Koreje je to vidět také - nakonec se tváříte, že váš budoucí soupeř v prezidentských volbách (Joe Biden) je větší blbec nežli Kim třetí generace, jak to dělá Donald Trump. Politický účel se obrací dovnitř, zatímco miliony Severokorejců, na dohled od velmi prosperující země s úplně stejným etnikem (Jižní Korea), hladovějí hůř než uprchlíci v subsaharské Africe.

Mířit na cíl a trefit se

Tyto absurdity samozřejmě volají po něčem, co bude více cílené, takže „smart sanctions“. Pod tímto termínem si představte všechno, co je konkrétně zaměřené na lidi, kteří za to v očích těch, kteří sankce uvalují, mohou. Od obstavení účtů přes zákazy financování obchodů firem a lidí, kteří jsou na seznamu, techniky postihu jsou vynalézavé skoro stejně jako ty na jejich obcházení.

O farizejství metropolí Západu si můžete myslet cokoli, ale není dnes úplně snadné propírat prachy v londýnských nemovitostech, když jste ruský oligarcha nebo jím ovládaná firma, pokud se ocitnete na „blacklistu“ Spojených států, EU, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a pár dalších zemí, které doopravdy spolupracují.

Opravdu „bezpečný přístav“ pro fyzické a právnické osoby se po odečtení destinací na tomto seznamu limitně blíží nule. Proto je ostatně systém „smart sanctions“ také vymyšlen. Solidních ekonomických analýz pracujících se sofistikovanými statistickými nástroji měřícími jejich účinek není ovšem především ke krátké časové řadě jejich uplatňování nijak velký.

Americké ministerstvo zahraničních věcí má pozici „hlavního ekonoma“, který dostal za úkol změřit, jak byly dotčeny po záboru Krymu a eskapádách na východní Ukrajině fyzické a právnické osoby z Ruska zařazené na sankční seznam v roce 2014 a následujících.

Měla by EU zavést další sankce proti Rusku?

A k čemu dospěl? Jednoduše řečeno, kdo se na seznamu ocitne, může počítat s poklesem tržní hodnoty svého majetku asi o polovinu a tržeb zhruba o třetinu ve srovnání s firmami a osobami, které na seznamu nejsou. Dobré pro kupujícího, špatné pro prodávajícího. Vědět, s kým se oženit, respektive za koho se provdat, to bylo vždycky umění. Kecalové kolem, to je přece naše národní opera.

FIN25

Čtěte také komentáře Miroslava Zámečníka

  • Našli jste v článku chybu?