Menu Zavřít

Sankce s malým účinkem

3. 2. 2012
Autor: Euro.cz

Západ zpřísňuje embargo

Na vyhlášení vašich sankcí odpovíme zavedením vlastních. A budeme rychlejší. To vzkazuje rozzlobený Írán do Bruselu. Nejvyšší představitelé islámské republiky již oznámili, že nehodlají čekat do prvního července, kdy má začít platit embargo na dovoz ropy z Íránu do zemí Evropské unie. Teherán by rád zatáhl ropné kohoutky ještě dříve. Údajně již pracuje na novele zákona o okamžitém zastavení exportu ropy do EU.

Pozdě, ale přece

Uskuteční-li Írán svoji hrozbu, dostane se Evropa, která odsud dováží zhruba 450 tisíc barelů denně, do složité situace. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury z loňského října by například Řecku vystačily domácí zásoby ropy při dnešní spotřebě na 86 dní, ve Španělsku na 104 dny a v Itálii na 123 dnů. Řecko totiž kryje domácí potřebu íránskou ropou z jedné třetiny, Španělsko z 15 procent a Itálie z 12 procent. A právě nutnost přeorientovat se na jiné zdroje v případě zmiňovaných evropských zemí byl hlavní důvod, proč unie se zavedením ropného embarga vůči Íránu otálela. A také proč debaty uvnitř EU na toto téma doprovázely velké emoce. Athény se například domáhaly ročního odkladu embarga. Řecko se potýká s vážnou ekonomickou krizí a íránské černé zlato nakupovalo doposud za výhodných podmínek v rámci dlouhodobých smluv. Nicméně od 23. ledna platí, že země EU nesmějí uzavírat s Íránem nové kontrakty, přičemž starší dohody na dodávky ropy se až do 1. července neruší. Brusel se tak připojil ke Spojeným státům, které rozšířily sankce vůči Íránu poslední den loňského roku. To ovšem není vše, Kongres nyní připravuje další balíček opatření namířených proti íránskému energetickému sektoru.

Všechny varianty ve hře

Dohodnutá omezení jsou výsledkem několikaletého sporu týkajícího se íránského jaderného programu. Právě proto se sankce vztahují i na íránskou centrální banku, která podezřelé nukleární aktivity Teheránu financovala. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) se sídlem ve Vídni počátkem loňského listopadu potvrdila několikaleté obavy Izraele, že Írán provádí testy s vysoce výbušným materiálem. Jinými slovy, že tamní inženýři pracují na vývoji jaderné zbraně. Mimochodem nejméně dva z nich přišli v poslední době za podezřelých okolností o život. A Írán obviňuje z jejich násilné smrti izraelské tajné služby.
Teherán sice stále tvrdí, že jeho programy na zpracování uranu jsou určeny výhradně pro mírové účely. Západ se však obává, že Íránu v tomto případě vůbec nejde jen o nový zdroj elektrické energie ani o léčbu onkologických pacientů. Situace se vyhrotila v průběhu prosince a ledna, kdy Írán úspěšně otestoval dvě rakety dlouhého doletu. Ani poslední inspekční návštěva expertů z MAAE, kteří pobývali v Íránu minulý týden, nepřinesla do záležitosti více světla. Americký ministr obrany Leon Panetta nedávno pro televizi CBS uvedl, že pokud by se Íránci rozhodli, „trvalo by jim asi rok, než by dokázali bombu vyrobit, a pak možná další rok nebo dva, než by ji umístili na nějaký nosič“. Šéf Pentagonu naznačil, že Spojené státy a Izrael udělají vše pro to, aby podobný vývoj zvrátily. Koncem loňského roku se spekulovalo, že Izrael, který se cítí být jaderným programem Íránu nejvíce ohrožen, podnikne sólo akci a podezřelá zařízení jednoduše vybombarduje. Postupoval tak v roce 1981 v případě Iráku a v roce 2007 v Sýrii. Prozatím jej brzdily obavy, že by podobným útokem odstartoval nový vleklý konflikt v oblasti.

Asie váhá

Prezident Íránské islámské republiky Mahmúd Ahmadínežád si z nových sankcí USA a EU těžkou hlavu nedělá. Naopak je využívá v rámci domácí kampaně. Tvrdí, že opatření vůbec nepoškodí domácí ropný průmysl a zmiňované banky, ale spíše samotné Američany a Evropany. „Přerušte obchodní vztahy a uvidíte, kdo bude mít ztráty,“ uvedl v jednom ze svých emocionálních a protizápadních projevů. Pravdou je, že Írán vyváží do zemí EU zhruba 20 procent své ropné produkce a většinu suroviny exportuje do Asie. Washington a Brusel se proto nyní snaží přesvědčit asijské státy, aby dovoz ropy z Íránu omezily. Indie, která je na íránské ropě závislá z 12 procent, se však již nechala slyšet, že v jejím případě podobná „drastická“ opatření „nepřicházejí v úvahu“. Koncem ledna se v tomto duchu vyjádřil v americkém Chicagu indický ministr financí. Navíc se indická delegace již několik dnů předtím dohodla v Teheránu s tamní vládou na nové formě platby za ropu. Místo v dolarech bude platit za strategickou surovinu rovnou zlatem. Stejnou možnost údajně zvažuje i Čína, kde končí kolem 20 procent íránské ropy. V současné době prodává Írán Indii a Číně přibližně jeden milion barelů ropy denně.

bitcoin_skoleni

Zlatá střední cesta

Vývoj kolem Íránu představuje zvláště pro Čínu, která je druhým největším odběratelem ropy na světě zapeklité dilema. Čínské ropné společnosti podepsaly s islámskou republikou již několik kontraktů v hodnotě desítek miliard dolarů týkajících se výzkumu a těžby tamního černého zlata. Neradi by o ně kvůli novým sankcím Západu přišly. Na straně druhé Peking nemůže zprávu MAAE a bezprecedentní mezinárodní tlak vyvíjený na Teherán jednoduše ignorovat. Když jsou navíc jejich iniciátory světoví hráči, s nimiž Peking udržuje důležité politické a ekonomické vztahy. USA jsou pro Čínu druhým největším exportním trhem po EU. Když se nicméně americký ministr financí Timothy Geithner zeptal v průběhu lednové návštěvy Pekingu čínských lídrů, zda se k embargu připojí, dostalo se mu „slušné“ odpovědi, že „nikoli“. Čína by zřejmě zaujala jiný postoj, kdyby šlo o sankce schválené na půdě OSN. Peking prozatím volí zlatou střední cestu. Tvrdí, že Teherán má nárok na zahájení obohacování uranu, pokud jsou tyto operace v souladu s předpisy MAAE. Podle západních zemí však Íránu nelze právě v tomto případě věřit. Obávají se, že i když Írán začal s obohacováním paliva do 20 procent, v budoucnu se bude snažit dosáhnout až 90 procent. Což je postačující k sestrojení jaderné bomby. Peking také vyčkává, jak se zachovají další významní asijští odběratelé íránské ropy jako například Jižní Korea, a také Japonsko. Mezitím bude prověřovat možnost, že by dodávky íránské ropy nahradila Saúdská Arábie. Ta s tím nemá sebemenší problém. Saúdská Arábie je světovou jedničkou v exportu ropy a již oznámila, že je schopna zvýšit produkci na dva miliony barelů za den. Navíc má z íránského jaderného programu také strach.

Krize bez konce

Budou tentokrát sankce vůči Íránu úspěšné? Ani samotní západní diplomaté o tom nejsou přesvědčeni. Svět není ve svém postoji vůči Íránu jednotný. Jak již bylo uvedeno, Asie váhá, k embargu se nepřipojí ani Turecko. Rusko jej také odmítá s tím, že nová omezení nic nevyřeší a pouze zhorší postavení íránské populace. Kvůli sankcím klesne sice příjem Íránu za prodej ropy, nicméně Teherán již intenzivně hledá nová odbytiště. Prezident Ahmadínežád absolvoval počátkem ledna turné po Latinské Americe, kde utužoval vztahy s Venezuelou, Kubou, Ekvádorem a Nikaraguou. I kdyby část ropy určená původně na export do Evropy skončila na tomto kontinentě, embargo USA a EU na tuto surovinu i další zboží bude mít negativní dopady na íránskou ekonomiku. Opět to odnesou obyčejní lidé. Ti bohatší si totiž dokážou najít jiné cesty. Ať již přes Dubaj, kde žije třetina lidí původem z Íránu, anebo přes menší přístavy v Ománu, kudy se zboží pašuje již řadu let. Coca-colou počínaje a plazmovými televizemi a automobily konče. Sankce Írán nezastraší a situaci naopak mohou vyostřit. V oblasti roste napětí. Írán zahnán do kouta vyhrožuje uzavřením strategicky důležitého Hormuzského průlivu, nejvýznamnější světové dopravní tepny na převoz ropy. USA v rámci demonstrace síly poslaly do oblasti letadlovou loď. Nejhorší je, že Teherán se dobrovolně jaderného programu nevzdá. Ten se stal otázkou národní hrdosti a cti. Proč by to také dělal? Výměnou za zrušení sankcí, z nichž řada byla zavedena již před lety? Jak čas ukázal, jsou více méně bezzubé a tamní režim to nepoložilo. Právě na boji proti západním mocnostem, které embarga vyhlašují, založili extremističtí íránští lídři svoji existenci. Vidina vlastní jaderné bomby jejich pozici pouze umocňuje. Při dokončení programu by podobně jako v případě Severní Koreje získali silnou zbraň pro vydírání. V momentě, kdy se tak stane, se rozložení sil na Blízkém východě změní jednou provždy. A to bezpochyby k horšímu.

  • Našli jste v článku chybu?