Nastupující hvězda francouzské politiky proletěla Českem
Američané právě volili svého prezidenta, zatímco čeští politici se mohli ve stejný den (2. listopadu) sejít s možným budoucím prezidentem Francie. Nebo přinejmenším s mužem, který má velkou šanci ovlivnit příští volby hlavy státu. Ministr financí Nicolas Sarkozy se zřejmě už brzy stane šéfem hlavní vládní strany UMP, ačkoli současný prezident Jacques Chirac se nedívá na raketovou kariéru ambiciózního politika právě s nadšením. Sarkozyho donutil, aby po převzetí stranické funkce rezignoval na ministerský post.
Sarkozyho je všude ve Francii plno. Několik dní před jeho návštěvou Prahy byly v pařížských ulicích vidět jeho fotografie téměř na každém nároží. Sarkozy napsal novou knihu, která se týká vztahu státu a náboženství - včetně islámského, které vyznává na pět milionů přistěhovalců do Francie. Přišel s kontroverzní myšlenkou: stát by měl podporovat výstavbu mešit, jichž je v zemi nedostatek. Deníky i magazíny obsáhle informovaly o myšlenkách ministra. Na tyto články upozorňovaly právě početné reklamní plakáty na všech trafikách.
Hyperaktivní, všudypřítomný.
Pozorovatelé dodávají, že Sarkozy - sám syn maďarského emigranta - využije každé příležitosti, aby se ukázal na veřejnosti jako nositel úplně nových myšlenek. Pokud se přitom odliší od prezidenta Chiraka, tím lépe. Už v době, kdy působil jako ministr vnitra, o něm týdeník Business Week napsal: „Sarko, jak je všeobecně přezdíván, plní téměř denně noviny, palcové titulky informují o záplavě jeho aktivit, od boje se zločinem a terorismem, přes zmírnění krize vyvolané odboráři a zaměstnanci až po dohled nad pracemi v oblastech postižených povodněmi.“ (EURO 5/2003).
Sarkozyho hyperaktivita trvá i dnes. Jako ministr financí ještě výrazněji vstoupil do evropské politiky, byť proslul především kontroverzní kritikou nízkých daní v zemích střední a východní Evropy. Když nepřímo pohrozil nováčkům v Evropské unii, že by kvůli tomu mohli přijít o peníze z unijních fondů, nikdo z kolegů ministrů financí ho nepodpořil. Odborníci se ovšem shodují, že politikova slova byla určena francouzské veřejnosti a tamní vnitropolitické scéně. Tedy další téma, díky němuž se ministr může proslavit.
Leckomu v Paříži už jeho všudypřítomnost začíná lézt krkem. Ale na nedostatek zájmu médií si Sarkozy rozhodně stěžovat nemůže. A to může být pro příští prezidentské volby velmi důležité.
Klínek do středu Evropy?
V Praze i v Budapešti, která byla předchozí Sarkozyho zastávkou před rychlou návštěvou české metropole, si možná leckdo položil otázku: Stává se tento Francouz také nastupující hvězdou evropské politiky? Sarkozy už dříve dával najevo, že jako případný budoucí prezident by chtěl spolupracovat hlavně s velkými zeměmi - nejen Německem, ale i s Británií, Španělskem, Itálií. A zase se odlišil od prezidenta Chiraka, který v té době poukazoval zvláště na nutnost posílení německo-francouzského tandemu.
Pro menší země střední a východní Evropy se ovšem Sarkozy žádným zbožňovaným idolem nestal. Naopak: spojíme-li Francouzovu přízeň pro velké státy s kritikou daňového dumpingu na východě Evropské unie, je jasné, že třeba na Čechy a zdejší média musel ministr působit spíše jako odstrašující příklad evropského politika budoucnosti.
Sarkozy se zřejmě rozhodl, že si svou pověst vylepší i tam, kde dosud příliš oslavován nebyl, tedy ve střední Evropě. To, že si jako cíle své cesty vybral právě Maďarsko a Česko, však zřejmě má ještě jeden důvod. Tyto dva státy jsou i ve Francii považovány za ty bohatší mezi novými členy. Maďaři a Češi, k nimž se v minulých letech zahraniční investoři hrnuli, se čím dál více sami obávají odchodu těchto podnikatelů dále na východ. Co takhle prosondovat, zda by tedy nemohli mít pochopení pro kritiku daňového dumpingu, který ve spojení s velmi levnou pracovní silou odtahuje investory z bohatších oblastí? Jako by chtěl Sarkozy vrazit takový malý klínek mezi země střední a východní Evropy…
Co mohl říci Klaus.
Škoda že se Sarkozy nesetkal s Václavem Klausem, který schůzku odřekl ze zdravotních důvodů. Po výměně názorů s českým prezidentem-ekonomem by možná francouzský ministr financí zjistil, jak české liberály (a jeho spojence na evropské scéně) provokují jakékoli náznaky úvah o nekalé daňové soutěži. Také by mu pak bylo třeba jasné, že po příštích volbách a očekávaném vítězství ODS se české daně mohou ještě podstatně snížit.
Sarkozy mohl spíše slyšet od premiéra Stanislava Grosse a jeho ministrů to, že ani česká vláda nešla cestou těch nejnižších daní. Zavedli jsme vyvážený daňový systém, investory jsme lákali i levnou pracovní silou či kvalitní infrastrukturou, uvádí vicepremiér Martin Jahn. Právě vládní šéfekonom Jahn je však zároveň rozhodným odpůrcem sjednocování daňových sazeb na evropské úrovni. Sarkozy měl možná navštívit Prahu už za bývalého premiéra Vladimíra Špidly, který byl k vizi daňové harmonizace přece jen o malinko vstřícnější.
