Ministryně financí Lagardeová by mu mohla pomoci snížit výdaje a omezit byrokracii
I ti nejpřesvědčenější francouzští kapitalisté ohrnovali dlouho nos nad „anglosaským“ modelem ekonomického rozvoje, který dle mnoha Francouzů klade důraz na podnikové zisky na úkor pracovních míst a komunity. Jak si tedy vysvětlit, že novou pařížskou ministryní financí je Christine Lagardeová? Ještě nikdo, kdo měl na starosti francouzskou hospodářskou politiku, se tak nepokrytě nezastával trhu jako tato dlouholetá spolumajitelka jedné chicagské právnické firmy. A její předpoklady coby americké právnické hvězdy a obchodní vyjednavačky by mohly rozhodujícím způsobem pomoci prezidentovi Nicolasi Sarkozymu při plnění jeho ambiciózního reformního plánu.
Od počátku 70. let pendlovala Lagardeová mezi Francií a USA. Vybrušovala svou bezvadnou angličtinu jako studentka účastnící se výměnného programu na exkluzivní dívčí škole Holton-Arms u Washingtonu, D.C., a dokonce absolvovala krátkou studentskou praxi v americkém Kongresu. Když ve Francii dokončila studium práv, pracovala přes dvacet let u firmy Baker & McKenzie, kde se zabývala korporátním právem, z toho pět let byla globální předsedkyní v americkém sídle firmy. Potom, v roce 2005 jí předseda vlády Dominique de Villepin nabídl funkci francouzské ministryně obchodu.
Královské chování a pohodové způsoby Lagardeové jsou v ostrém protikladu k nespoutanému, břitkému Sarkozymu. „I při sporných jednáních si vždy zachovávala chladnou hlavu,“ uvádí Denise Broussalová, spolumajitelka pařížské kanceláře Baker & McKenzie, která Lagardeovou zná už přes deset let. Ten klidný, metodický styl by mohl Sarkozymu pomoci se dvěma velkými úkoly: snížit veřejné výdaje a rozplést změť pravidel, jež brzdí podnikání ve Francii. Je pravděpodobné, že Lagardeová rychle přistoupí k zeštíhlení ministerstva financí – největšího byrokratického vládního aparátu s více než 175 tisíci zaměstnanců – a zároveň využije své rozpočtové pravomoci k omezení výdajů a k dohledu nad bující státní správou. „Rozumí myšlence efektivity jako málo Francouzů, a protože pracovala mimo Francii, má na roli státu odlišný názor,“ prohlašuje Marc Touati, jenž v Paříži vede ekonomickou poradenskou firmu ACDE.
Lagardeová se už chystá, že začátkem července předloží parlamentu balík návrhů na snížení daní o patnáct miliard dolarů. Balík zahrnuje Sarkozyho návrh, který má Francouze přimět, aby pracovali víc hodin, protože přesčasy budou osvobozeny od daní a sociálních poplatků, dále pak nové snížení daně z úroku z hypotéky a nižší sazby daně z příjmů pro osoby s nejvyššími výdělky. Lagardeová by mohla využít svého mezinárodního renomé a kontaktů, aby Sarkozymu pomohla zmírnit obavy, že takové snížení vytlačí rozpočtový deficit Francie – který loni tvořil 2,5 procenta hrubého domácího produktu – nad maximální tříprocentní hranici stanovenou Paktem o stabilitě a růstu v zemích eurozóny. Na svém prvním setkání s novináři - poté, co 20. června nastoupila do úřadu -, skutečně zdůraznila nutnost fiskální disciplíny a prohlásila doslova: „Budu se ji snažit respektovat.“
Je nabíledni, že Lagardeová podporuje volné trhy. Přestože jako ministryně obchodu hájila zájmy francouzského zemědělství, využívala tohoto postavení k prosazování svých názorů, když cestovala po Francii a přesvědčovala své krajany, aby se nebáli otevřenější ekonomiky. Dala vytisknout barevné brožury o globalizaci, aby svou ideu šířila mezi školáky, a při cestách do USA otevřeně hovořila o tom, jak Francie odrazuje zahraniční investice tím, že zaměstnavatele nutí, aby plně hradili nákladné sociální programy.
Nepříjemné soupeření.
Ve své nové funkci možná Lagardeová nebude mít takovou volnost jednání. Při své kampani sám Sarkozy varoval před „riziky“ globalizace. Po pouhých dvou letech ve funkci ministryně obchodu je pořád ještě relativní politickou začátečnicí a nový prezident dal jasně najevo, že žádné faux pas nebude tolerováno. Lagardeová se do čela ministerstva financí dostala poté, co její předchůdce Jean-Louis Borloo byl přesunut na jiný post, když Sarkozymu zkomplikoval situaci, neboť vehementně podporoval zvýšení daně z přidané hodnoty. „V novém politickém režimu řídí vládu prezident. Pro žádnou revoltu není prostor,“ konstatuje Ernest-Antoine Seillière, francouzský průmyslník, který stojí v čele evropského průmyslového svazu BusinessEurope.
Avšak Lagardeová, jež vedla právnickou firmu s více než 3400 advokáty, je zkušenou manažerkou a týmovou hráčkou, která ví, jak docílit toho, co chce. A přes dlouholetou vazbu na USA není považována za reflexivně proamerickou, čímž by si měla naklonit mnoho potenciálních odpůrců. Zasvěcenci z úřadu amerického obchodního zástupce uvádějí, že byla důvtipnou vyjednavačkou a zastánkyní francouzských zájmů. Bude-li Lagardeová schopna zvládat rizika ve své nové funkci, bude si moci do svého už impozantního životopisu doplnit slova „ekonomická reformátorka“.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc. BusinessWeek
