Šarlatán managementu

Zemřel muž, který ovlivnil podobu stovky firem

Byl to renesanční muž na poli teorie managementu, doslova guru světa byznysu, napsal o Peteru Ferdinandu Druckerovi odvážně jeden z jeho studentů. Odvážně? Ano: jak marné je vymýšlet přívlastky pro muže, jenž napsal devětatřicet knih, ovlivnil podobu stovek amerických firem a vyškolil tisíce žáků! A to tím spíše, když Peter Drucker nikdy nešetřil ani sám sebe: Guru? Uvažoval před několika lety v rozhovoru pro Financial Times. „Tak mi říkají jen proto, že slovo šarlatán je příliš dlouhé.“
Šarlatán teorie managementu Peter Drucker, jenž zemřel letošního 11. listopadu, byl Vídeňák, narodil se zde 19. listopadu 1909. V Rakousku ale dlouho nesetrval. Prožil tu ranné dětství a vzhůru do Hamburku; na severu Německa začal číst dánského filozofa Kierkegaarda. Aby jej mohl číst v originále, naučil se dánsky, stejně jako se později kvůli četbě Graciana naučil španělsky, našel si práci u exportní společnosti a přihlásil se na místní universitě ke studiu práv. Ani v Hamburku ale nevydržel dlouho. V roce 1929 přešel Peter Drucker do Frankfurtu, aby o dva roky později, ve svých dvaadvaceti letech, získal na tamní univerzitě doktorát z mezinárodního i civilního práva. Bylo to právě ve Frankfurtu, ještě za studií, kde budoucí mnohaletý sloupkař listu The Wall Street Journal poprvé významněji okusil novinářské řemeslo. Mladý Peter Ferdinand pracoval v listu Frankfurter General-Anzeiger, pro něž například interviewoval Adolfa Hitlera. Jenže netrvalo dlouho, a rodilý Vídeňák se stal Hitlerovu Německu nepohodlným: v roce 1933 spálili nacisté Druckerův esej o židovském politikovi 19. století Juliusi Stahlovi a Peter Ferdinand se přestěhoval do Anglie. Anglický pobyt pomohl Druckerovi k několika věcem. Jednak se tu oženil s dívkou jménem Doris, která jej spolu s jedním synem a třemi dcerami přežila, získal pracovní zkušenosti v londýnské City a mohl jezdit do Cambridge, aby na tamní universitě naslouchal přednáškám Johna Maynarda Keynese. „Jsem snad jediný člověk na světě, který slyšel přednášky jak Keynese, tak Josepha Schumpetera,“ chlubil se občas Peter Drucker, neboť tyto dva muže považoval za klíčové ekonomy dvacátého století.

Objevil to, co objeveno být mělo.

Autoři, kteří sledují Druckerovy osudy systematicky, považují za přelomový rok jeho kariéry letopočet 1937. Tehdy Peter Drucker a jeho žena emigrovali do Spojených států, odkud Peter zpočátku psal coby korespondent do několika britských deníků a o něco později začal také učit. Mezi první jeho úspěchy patří určitě to, že byl jmenován profesorem politických věd a filozofie na vermontské Bennington College. Zde působil sedm let, publikoval první rozsáhlejší práce a začal pracovat také jako konzultant firem v otázkách struktury a řízení.
Již první dvě Druckerovy knihy vyvolaly poměrně velký ohlas. Autor se v nich vyrovnával nejen s ekonomickou, ale i se sociální a politickou realitou oné doby. Zatímco práce Zánik člověka ekonomického (End of Economic Man) z roku 1939 analyzuje německý totalitarismus, omezování osobních svobod a domnělý konec kapitalismu (přičemž jedinou naději vidí Drucker ve Spojených státech), kniha Budoucnost člověka industriálního (Future of Industrial Man) z roku 1942 je nepoměrně optimističtější. Drucker v ní popisuje novou společnost, založenou na křesťanských hodnotách, svobodě individua a managementu. Manažer je podle Druckera „život dávající element“ a management „řešením sociálních problémů zaviněných průmyslovou produkcí“.
Jestliže první Druckerovy knihy byly teoretickým pokusem pojmenovat potíže současného světa - knihu End of Economic Man velmi vychválil například i Winston Churchill, třetí knihu lze považovat za první praktickou příručku, vycházející z Druckerovy osobní zkušenosti s matérií; typově šlo přesně o ten druh práce, který autora po další desetiletí tolik proslavoval. Oč šlo?
Vedení General Motors požádalo v roce 1943 Petera Druckera, aby podrobně prozkoumal strukturu celé korporace. Výsledek se objevil o tři roky později, jmenoval se Koncept korporace (Concept of the Corporation) a učinil z autora vůdčí postavu teorie managementu. Drucker byl bez přehánění prvním autorem, který do takové hloubky popsal firmu coby „sociální organizaci“ a nastínil jedinou možnou cestu pro každou velkou společnost: decentralizaci řízení. „Objevil jsem na managementu jenom to, co na objevení vysloveně čekalo,“ řekl Drucker o své práci skromně mnohokrát.

Roztržka s akademiky.

Ačkoli je Peter Drucker všeobecně považován za nejvlivnějšího autora v oboru managementu moderní doby, existuje řada akademiků, kteří jej jako autora příliš „vágního“, příliš „nesystematického“ a „statistické metody opomíjejícího“ neuznává. Pravda, tento autor devětatřiceti knih a konzultant největší amerických korporací nikdy nepřijal „akademickou hru“. Což znamená, že než by publikoval v seriózních akademických a vědeckých žurnálech (on by řekl: nudných a obskurních), psal raději svižné, krátké a úderné texty pro noviny.
Tento popularizační přístup ovšem znamenal, že Petera Druckera nenajdeme v seznamech profesorů žádné z amerických elitních ekonomických škol. Žádný Harvard, žádný Stanford, žádný Wharton či Kellogg. Peter Drucker strávil posledních třicet let svého života přednášením na Claremont Graduate University nedaleko Los Angeles, jež od roku 1987 nese jeho jméno. Peter Drucker po celý svůj život tvrdil, že je mu jeho roztržka s akademickou obcí lhostejná. Jak ale píše deník Financial Times, nebyla to úplně pravda. Druckerovi to prý bylo mnohem více líto, než byl ochoten veřejně připustit.
Na druhé straně když stejný list nedávno uspořádal anketu, v níž se zeptal tisíce nejvýznamnějších ředitelů firem, kdo jsou jejich největší guru v oboru teorie managementu, pouze pět z prvních dvaceti zvolených pocházelo z akademické sféry. Všichni ostatní měli podobný profesionální osud jako Peter Drucker: praxe, praxe, praxe.

Nežít jen z minulých úspěchů.

Jestliže Peter Drucker ve své práci z roku 1939 (End of Economic Man) brojil za plánovanou společnost, jež by se podle jeho tehdejších názorů dokázala postarat o sociální potřeby jednotlivců, později uznal, že tyto představy nebyly nikde na světě uskutečněny. To ovšem neznamená, že by pojmy jako „sociální“ či „komunitní“ z jeho prací zmizely. Naopak: již v roce 1946 (Concept of the Corporation) zdůrazňoval, že práce managera je ve své velké většině prací „sociální“, neboť zahrnuje nezbytnou komunikaci s lidmi, zachování osobní integrity a jisté morality, a v pozdějších knihách tento rozměr ještě rozvinul a prohloubil. V osmdesátých letech se Drucker stal jedním ze zastánců neziskového sektoru, když právě v jeho rozvoji spatřoval klíč k budoucím úspěchům ekonomiky i společnosti.
Ostatně důraz na manažerskou zkušenost a sociální inteligenci se u Petera Druckera projevil i v názorech na praktická řešení v oblasti studia ekonomiky. „Je takřka ztrátou času,“ prohlásil například, „učit management třiadvacetileté mladíky, kteří nevědí nic ani o životě, ani o společnosti. Ty můžete naučit leda tak účetnictví…“
A co se v dílech muže, jenž psal od roku 1975 do roku 1995 sloupky pro The Wall Street Journal, objevuje nejčastěji? Kromě zmíněných poloh to je základní skepticismus vůči makroekonomickým teoriím, jež podle něj, bez ohledu na školu, nedokázaly postihnout rysy moderních ekonomik, touha udržovat v managementu všechno co nejjednodušší, jak to jen jde. Varoval třeba korporace před zaměstnáváním příliš velkého množství lidí na „každou drobnost“ a zastával názor, že firmy mají lidi najímat pouze na konkrétní a časem omezené úkoly. A konečně propagoval jistý stupeň plánování, neboť podle něj jak vlády, tak korporace příliš často žijí z minulých úspěchů a zapomínají na budoucnost.
Jak už řečeno, Peter Ferdinand Drucker se vždycky snažil naplňovat to, o čem psal. Proto od osmdesátých let, kdy stále více věřil neziskovému sektoru, pilně pracoval nejen pro korporace, ale i pro desítky neziskových organizací, což mu nadělalo nepřátele i mezi některými někdejšími obdivovateli. Ještě větší ránu ale zasadil některým svým věrným obhajobou „platového stropu“ pro manažery. „Seniorní manažeři by neměli být odměňování více, než kolik je dvacetinásobek nejnižšího platu v korporaci,“ tvrdil Peter Drucker.
Kontroverzní? Tak či onak, prestižní magazín Forbes vyšel v roce 1997 s portrétem Petera Druckera na obálce a hlavní titulek zněl: Stále nejmladší mysl. Dodnes tomu velká část manažerů i teoretiků věří.