Francouz naučil londýnskou City znovu číst Financial Times
Francouz Olivier Fleurot (47) se nepovažuje za kariéristu, i když mu to mnozí podsouvají. „Prostě jsem vždycky využil příležitosti, která se naskytla, suše konstatuje. Před více než rokem jí využil bezezbytku. Jako úspěšný výkonný ředitel francouzsk ého ekonomického listu Les Echos, patřícího vydavatelství Pearson, přijal nabídku na post generálního ředitele prestižního britského ekonomického deníku Financial Times. Vybrala si jej sama majitelka vydavatelství, Texasanka Marjorie Scardinová, a zlé jazyky ihned začaly šířit, že jí šarmantní Francouz prostě „padl do oka .
V mediálním světě nebyl nijak známý. Však také na podzim roku 1998, kdy jeho jmenování bylo zveřejněno, někteří členové vedení francouzského listu málem spadli ze židle. Pochyby měl i Fleurot. „Mohu vůbec uspět v britské firmě, když jsem nikdy předtím v Británii nepracoval? Jak přijmou Angličané francouzského manažera? To vše se mu, jak se svěřil deníku Le Monde, honilo hlavou, než přijal londýnské angažmá.
Deník s lososovými stránkami nezažil takový šok od roku 1888, kdy vznikl. Poprvé nastoupil na místo generálního ředitele listu někdo jiný než rodilý Anglosas. Pohoršení zastánců starých pořádků bylo o to větší, že novým šéfem bytostně britského listu se stal Francouz. Při vzájemné „lásce Angličanů k Francouzům se není čemu divit. Stejné překvapení by vzbudilo jmenování Angličana do čela francouzských listů, jako je Le Figaro nebo Le Monde. Ještě horší pro Angličany v této pomyslné b itvě bylo, že Francouz nastoupil misi nazvanou - vrátit Financial Times do rukou londýnských finančníků poté, co prodej listu na ostrovech klesl poprvé v roce 1998 pod počet výtisků prodaných v zahraničí.
Fleurot se do práce pustil bez okolků. Ostatně podle šéfů jiných francouzských periodik jej nejlépe vystihují dvě vlastnosti: přímost a rozhodnost. Kolega, který ho dobře zná, dodává, že je dost skromný, udrží si vytyčený směr a dosáhne cíle, který si zadal nebo mu byl zadán. On sám se přiznává jedině ke schopnosti dát dohromady tým.
Po příletu do Londýna musel bojovat s tichou rezignací redakce listu při pohledu na klesající domácí prodej. Všichni mluvili o recesi deníku. „Okamžitě mi došlo, že to tak nejde nechat a že je nutné bojovat, i když byl mezinárodní pr odej vcelku úspěšný, vysvětlil.
Během roku přijal na třicítku novinářů a sobotní vydání rozšířil o přílohu The Business. Aktuality z domova shromáždil na předních stranách a zjednodušil grafiku listu. Tato proměna byla kapitálově náročná zčásti i proto, že Fle urot odmítl zvýšit prodejní cenu listu, už tak dvakrát vyšší, než je cena běžného deníku. Navíc řadovým redaktorům zvýšil honoráře.
To ovšem nebyl jeho jediný zájem - zároveň musel rozjet německou mutaci Financial Times. Jen tak mimochodem, jeho povinností současně byla a je koordinace vydávání ostatních evropských listů patřících do impéria Pearson a dohled na další dvě v ýznamné činnosti Financial Times - americkou verzi listu a internetovou stránku FT.com.
Fleurotova strategie zapůsobila. Na konci loňského listopadu dosahoval průměrný denní prodaný náklad listu v Británii 400 278 proti předloňským 354 800 kusů. I když rivalovi Wall Street Journal s 1,8 milionu prodaných výtisků zatím zdaleka nestačí, vyšší prodej je v každém případě velký Fleurotův úspěch. Zejména v době, kdy britské deníky rozšířily své ekonomické zpravodajství. A běžný Brit si kupuje jen jedny noviny.
Fleurot je nejen šarmantní muž, ale i skromný pracant a vzorný otec rodiny, pro něhož jsou víkendy posvátné. Ačkoliv je Francouz, mluví výborně anglicky. Na Francouze je netypický i v tom, že za život vystřídal vícero profesí.
Pracovní kariéru zahájil na hony vzdálen světu tisku. S inženýrským diplomem z francouzské vysoké báňské školy l Ecole des mines v Saint-Etienne nastoupil do vodáren. Pracoval na projektech v zahraničí, dva roky například ve Spojených státech. Ale jak se později vyjádřil, zdála se mu jeho práce ve vodohospodářství „příliš suchá , chyběly mu sociální kon takty. Lákala ho žurnalistika, a tak se poradil s kamarádem, který se ve francouzské televizi věnoval vědě a technice. Ten ho od novinařiny nezrazoval, ale doporučil mu, aby si nespálil za sebou mosty k původní profesi.
Jeho otec ho ale před světem „umělců a komediantů“ varoval. Fleurot jej uklidnil. Když v roce 1978 nastoupil jako redaktor do odborného časopisu l Usine nouvelle (Nový podnik), rozhodně se nestal „umělcem . Jako odborný high-tech novinář o pět let později nastoupil do ekonomického deníku Les Echos, kde se specializoval na informační technologie.
Nezůstal dlouho, o rok později zase zamířil do byznysu, založil s jedním kolegou softwarovou firmu, v níž se věnoval především marketingu. Ale už v roce 1988 se zase vrátil do stejných „hospodářek , tentokrát na post šéfa marketingu.
V roce 1996, tedy za osm let od nástupu k listu, byl dosazen na post výkonného ředitele. Zatímco jeho předchůdce dal francouzským novinám lehký britský nádech, Fleurot přišel s jednoduchým a přímým stylem po americku. To, že si tento styl osvojil, dokládá i lehkost, s jakou přechází na tykání, napsal o něm před rokem deník Le Monde. Pověst, kterou v profesionálním světě má, popírá, že by o jeho nominaci do Financial Times rozhodl pouhý osobní šarm. Byly to pracovní úspěchy a kosmopolitní rozhled.
