Na zlatou neděli, dva dny před Vánoci, dojel autor tohoto zápisníku po skoro pěti měsících z Prahy do Pekingu.
Jedním z hlavních cílů cesty bylo poznat a snad trochu pochopit Čínu. Po dvou měsících strávených v nejpočetnější zemi světa toho o Číně vím stále málo. Předně – není pouze jedna Čína (ač všude platí jeden pekingský čas), ale mnoho Čín.
Na západě je Čína muslimská, jejíž obyvatelé Ujgurové se svým jazykem i architekturou podobají spíše národům ve Střední Asii. Je tibetská Čína táhnoucí se přes mnoho provincií, Tibeťané nežijí jen v Tibetu. Je Čína čínských muslimů zvaných hui. Je Čína mongolská a Čína s ruskými vlivy.
Přečtěte si poslední díl reportáže z cesty do Číny
Mnoho Čechů má strach ze sílící Číny, která „nás jednou všechny převálcuje“. Těm bych vzkázal, že zblízka vypadá čínský Drak mnohem méně nebezpečně než zdálky. Čínská ekonomika sice pomalu dotahuje tu americkou, když ale rozpočítáme HDP na jejích 1,3 miliardy obyvatel, je to stále chudá země. A je to vidět i v těch nejbohatších místech. V Šanghaji levitují magnetické vlaky Maglev, ale ve starých uličkách v přístavu se žije stejně bídně jako před sto lety.
Že se země vzmáhá, je vidět hlavně na stavbách. Staví se všude, především věžáky a dálnice. Hezké to často není. Evropští architekti, kteří tu pracují, krčí rameny: v Číně je developer pánem. Srdce Evropana v Číně při pohledu na ošklivé a mamutí rezorty uprostřed panenské přírody (či vedle kláštera) často zapláče.
Všude je také patrný manévr, který Čína právě provádí – přechod z exportní ekonomiky na ekonomiku domácí spotřeby. Svým konzumerismem Číňané připomínají Američany. Nikde na světě nenajdete takovou koncentraci kaváren řetězce Starbucks jako v Šanghaji nebo Kantonu. Číňané jsou stále posedlí západními značkami (jak dlouho to bude ještě platit?), ale objevují i své vlastní. Ať už je to řetězec rychlého občerstvení Dico’s nebo módní telefony Xiaomi.
Kdybych měl sám za sebe dát podnikatelský tip, řekl bych: investujte do čínských značek, které se snaží o kvalitu. V Číně roste zájem o to produkovat kvalitu pod domácí značkou. Jakýsi spotřebitelský patriotismus.
Čtěte také:
