Stojím s nataženou rukou a zvednutým palcem u výpadovky z města Chaj-kchou, což je metropole tropického ostrova Chaj-nan. Chci se dostat do San-ja, plážového rezortu asi dvě stě kilometrů na jih. Kolem mě projíždějí taxíky, autobusy, kamiony, auta, motorky...
Kolem mě projíždějí taxíky, autobusy, kamiony, auta, motorky… Řidiči se na mne usmívají. Občas někdo zastaví, přečte si můj papírek, ale mám pocit, že nechápe, co chci. Mine hodina dvě. Už už to chci vzdát, když tu u krajnice zastaví motorka. Muž ve středních letech mě odveze o pár kilometrů dál na lepší místo.
Po chvíli opravdu staví otlučená toyota se dvěma mladými Číňany. Spolujezdec telefonuje známému, který umí anglicky. Hlas v telefonu mi vysvětluje, že mě svezou asi padesát kilometrů, a ptá se, kolik řidiči zaplatím. „Nothing,“ snažím se vysvětlit koncept stopování. Spolujezdec peníze nakonec nechce a říká, že do San-ja jede, ale až zítra, a jestli chci, můžu jet s ním. Nikam nespěchám, souhlasím.
Opulentní večeře s karaoke
Přijíždíme do centrály stavební firmy, kde muži pracují. Po setmění jedeme do luxusního hotelu v italském stylu.
Výtah nás vynáší do nejvyššího patra a číšníci ve vestách nás vedou do salonku. Společně s mými šoféry a dalšími zaměstnanci firmy sedíme kolem stolu plného vybraných pokrmů. Podávají se langusty, krabi, vepřové se sladkou krustou, víno a ostrá pálenka paj-ťiou. Blíží se čínský Nový rok, velké firmy pořádají opulentní podnikové večeře a mně se poštěstilo se na jednu připlést. Stavaři se na mne usmívají. Neumím čínsky, a tak jen zvedám číšku s paj-ťiou a opakuji „kan pej“.
Po jídle se celá firma přesune na druhý konec města. V salonku s červenými pohovkami čekají mladé dívky v kratičkých šatech. Každá se ujme jednoho zaměstnance. Mně jejich vedoucí přidělí nejhezčí z nich, krasavici v kožených holínkách. Ukazuje, že jí můžu sahat na nohy a líbat na tvář. Dívka vidí mé rozpaky, a tak nalévá pivo do panákových skleniček. Hrajeme kostky, kdo hodí méně, pije.
Zaměstnanci a dívky se střídají ve zpěvu karaoke. V půl druhé ráno se rozsvítí světlo, hudba utichne, dívky dostanou zaplaceno a všichni se spořádaně rozejdou do svých domovů.
Ráno se probouzím v hotelu, který mi šoféři zaplatili, a přemýšlím, jestli se mi to celé nezdálo. Dole v recepci ale už čeká můj šofér. Nasedáme do toyoty a vyrážíme na jih k moři.
Čtěte také:
