Menu Zavřít

Saša Blau: Strýček Ho

9. 4. 2014
Autor: CC BY-SA 3.0: Hoangvantoanajc - Wikimedia Commons

Muži s kozí bradkou ve Vietnamu nelze uniknout. Jeho úzká tvář se usmívá ze všech bankovek, shlíží z piedestalů na náměstích, každé město má muzeum, které nese jeho jméno. A navzdory té vší všudypřítomné masáži ho většina národa ještě miluje, říká mu důvěrně strýček Ho. Člověk by ho skoro měl rád.

„Ho Či Min je hrdina, bojoval nejdřív proti Japoncům, proti Francouzům a nakonec proti Američanům,“ snaží se mě přesvědčit asi třicetiletý Vietnamec, který se stejně jako já vydal navštívit vesnici Kim Lien, kde se Ho narodil. K rodné chatrči se slaměnou střechou vede dlouhá alej, v několika obchodech je možné koupit si tematický suvenýr od olejomaleb s Ho Či Minem přes trička až po jeho nefritové busty pro domácí oltáře.

K Hoovu nabalzamovanému tělu v mauzoleu v Hanoji jsem se kvůli dlouhé frontě a krátké otevírací době nedostal, takže nemohu posoudit jeho zachovalost. Co ale posoudit můžu, je stav jeho kultu: ten je v nejlepší kondici.

Více než čtyřicet let po smrti má první vietnamský prezident stále víceméně reputaci skromného vůdce, který na rozdíl od Maa Ce-tunga či Stalina nemá na rukou krev. Kultu podlehl dokonce i americký prezident Obama, když vloni při návštěvě Vietnamu řekl, že Ho byl inspirován Thomasem Jeffersonem.

Nedá ale moc práce najít v glazovaném povrchu „správného“ diktátora trhliny. O komunistických čistkách v Severním Vietnamu, které probíhaly za Ho Či Minovy vlády v padesátých letech, se zmiňuje řada autorů. V kampani proti stranickým nepřátelům (bohatým farmářům a údajným trockistům) zahynulo podle nejnižších odhadů 50 až 170 tisíc lidí.

Skutečnost, že se nesmí psát, že Ho Či Min byl kdy ženatý, neboť to narušuje jeho asketický obraz (když vietnamská novinářka v devadesátých letech napsala, že byl dvakrát ženatý, dostala vyhazov), je dalším střípkem do mozaiky.
V roce 2009 se objevila kniha, jejíž autorka tvrdí, že Ho měl i milenku, kterou straničtí pohlaváři ze strachu před skandálem nechali zavraždit. Když tak člověk čte podobné věci, začne na bankovkách místo skromného úsměvu pomalu vidět křečovitý škleb.


Čtěte také:

MM25_AI

Náš člověk ve Vietnamu: To je jiná káva

Saša Blau: Česká stopa

  • Našli jste v článku chybu?