Ještě více než obvykle to tentokrát bude spíše o pocitu ze společnosti než o nějakých faktech, pravdách, dokazatelných tvrzeních. Ale každopádně je třeba zachytit ten dojem.
Zvolením Víta Bárty oficiálním šéfem Věcí veřejných se uzavírá jedna kapitola a z politické mrtvoly VV se definitivně stala politická mršina. Každopádně doufejme, že s touto partají odejde i vše, čím nakazila veřejný diskurz.
Asi by bylo možné udělat kvantitativní analýzu užívání slova korupce před vstupem této partaje na výsluní a dnes. Výsledek by byl zcela jasný – VV veřejné diskuze tímto slovem zaplevelily. Je moderní říkat, jak je to skvělé, že se na ty padouchy konečně upletl bič. Na druhé straně se začíná projevovat i vedlejší efekt, který je dle mého názoru mnohem důležitější a negativnější. Vládci (moc zákonodárná a výkonná) přestali vládnout. Přesněji: přestali vládnout kvalifikovaně. Ať už to jsou reálné průšvihy či umělé, pravdou je, že zákony o přímé prezidentské volbě či o podpoře fotovoltaiky (abych zmínil ty nejvýraznější z poslední doby) byly připraveny diletantsky. A jejich diletantská podoba platí. Musíme se ptát, jak to? Proč zákonodárci neumí napsat normální zákon bez chyb? A proč jej potom přes několik možných opravných prostředků schválí?
Netvrdím, že to bude jen jím, ale právě klišé o korupci s tím souvisí. Do politiky se pustili lidé dle vlastního smýšlení svatí, kteří ale nemají žádné zkušenosti. Možná nekradou (čímž netvrdím, že někdo krade!), ale nerozumí politice. Nedělají ji dobře. Zkušenější političtí matadoři pak pod tímto vlivem či možná ze strachu jednají podobně hloupě.
Směřujeme k podivnému stavu. Možná i k čisté politice, po níž lidičkové bohužel volají, protože nechápou, co přesně obnáší. Vedle příjemného pocitu, že se ušetřily i statisíce, to je pachuť z toho, že stát nefunguje, nejde kupředu, zamrzl na stezce, která nikam nevede. A to je strašně drahá cesta. Vím, že by i s tímto vědomím spousta lidí plédovala za onu neposkvrněnost. Já ale ne.
Čtěte také:
