Před čím varoval George Orwell ve své legendární knize 1984, je pro radost mnohých zase opět blíž. Alespoň to naznačila „kauza“ Rusnok, ke které se již tu více, tu méně hloupě vyjádřil takřka každý. A šašek nechce zůstat stranou, jen na to půjde trochu jinudy. Namísto aby hodnotil některé výroky, podívá se na obsah události.
Tím není nic menšího než definitivní sblížení tří doposud striktně oddělených kategorií. První je to, co si myslím. Druhá to, co říkám v soukromí bez ohledu na konsekvence. Třetí to, co říkám před publikem. V historii byly hranice těchto kategorií vždy pokoušeny, jistě mnoho lidí pamatuje striktní oddělení dvojky a trojky za normalizace. Ostatně právě rozdíl mezi nimi doběhl i Rusnoka.
To pro mnohé šokující (a v důsledku toho odsuzované) je přiblížení třetí kategorie a té první. Rusnok řekl, co měl na srdci, jeho výrok vycházel spíše z první signální než odkudkoli jinudy, a byl proto nejblíže čisté, nezkomolené myšlence. A šašek mu za onu vlastně decentnost (ve 21. století ve slově vole už z původního pejorativního nádechu nezbylo nic) chce poděkovat. Protože je-li vole tím nejhorším, co v souvislosti s Mandelovým skonem v této republice padlo, jsme na tom hodně dobře.
Rusnokův nechtěný akt pak poukázal na další podivný trend. Stále výrazněji se sbližují kategorie jedna a dvě. Ať už to je kvůli sociálním sítím, na nichž spousta lidí ventiluje své shluky písmenek a ty vydává za myšlenky. A samozřejmě také kvůli téměř všudypřítomným mikrofonům a kamerám. Přesto se stále chceme navzájem klamat v tom, že člověk některé věci prostě říct nemůže, aby pak nebyl vláčen internetem. Ale je to jen další ze schizofrenií, které lidem způsobily moderní technologie. Snad další budou stejně nevinné jako právě tato.
Další Šaškovy komentáře:
Šašek provokuje: Harry Potter na olomouckém zastupitelství
Šašek provokuje: Repríza Zabíjení soudruha aneb Komunistický underground
