Nad jásotem z „nových Radiohead“, který doprovázel debut Parachutes, šašek napůl nevěřícně, napůl znechuceně kroutil hlavou. Zkrátka mu nesedělo přirovnání nervního, těkavého zvuku Radio-head a nekonfliktních písniček, které slyšel z rádia. Díky Spies z první desky, druhé straně té druhé a především díky celé třetí desce, dodnes ne zcela doceněné X&Y, si ale Coldplay nakonec oblíbil.
Dokonce natolik, že každý jeho přílet do Londýna lemuje vzpomínka na Speed of Sound, pilotní singl z alba. Co se však nestalo! X&Y, na němž čtveřice upřednostnila umělecké ambice před součtem kalhotek dopadnuvších na pódium a drobných vykonávajících obdobný pohyb do kasičky, propadlo. A co se nestalo (díl druhý), kapela další repertoár nasměrovala ke své temné stránce, k rutinním, slizce přeslazeným písničkám, z nichž nejen Paradise je pro šaška zhudebněním ranní nevolnosti.
Jak moc se Coldplay stali karikaturou sebe samých, ukázalo letošní finále americké Národní fotbalové ligy (pro upřesnění ve fotbalu americkém), jehož tradiční součástí je monstrózní show popových hvězd coby vycpávka poločasu. V jejich bloku hostující zpěvačka Beyoncé, jak se říká, „ukradla show“ nový singlem a choreografií, v níž její tradiční taneční doprovod měl na sobě uniformy Černých panterů. Snad ani nešlo lépe ukázat, co vše v současné Americe není v pořádku, na rostoucí rasismus uměle rozdmýchávaný předvolební kampaní, anebo na dále se rozevírající nůžky mezi životní úrovní různých etnik a sociálních skupin.
Coldplay přehráli největší hity, a pokud je hudba médiem, což je, a médium je především poselstvím, což je, sdělili jediné: Pozor, ať vám nezkysne kola a nezaskočí popcorn! Kryštof po anglicku. A na plátně za kapelou se zatím střídaly tváře hudebníků, již na témže pódiu stáli už v minulosti. Díky za těch pár, kteří si podobně jako Beyoncé uvědomili, že i ve svatostánku konzumu jde lidem něco sdělit. Nebo se o to aspoň pokusit.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí.
Čtěte další Šaškovy provokace:
Šašek provokuje: Nebezpečně prázdný rok
