Je únor, instantní lásky čas. Šašek jako každoročně zvažuje, kterou pózu o víkendu zaujme. Zda se promění v přičinlivého sluhu a sponzora lásky, a nastaví tak sám sobě kruté zrcadlo pro zbytek roku, anebo se bude po staročesku tvářit, že neví, která bije.
Šašek je zneklidněn, že ač hodlal sobotu trávit s rodinou v běžném, poklidném, unaveném a v rámci možností i cituplném tempu, jeho emoční křivka bude nutně vychýlena. Pod náprsní kapsou na košili mu totiž chtě nechtě vyhřezne valentýnské stigma.
Šašek se obává, že veškeré dobro, které v sobotu ve jménu lásky učiní, bude rázem devalvováno datem v kalendáři. Má strach, že selže, jeho bujná představivost mu vykreslí světlodenní láskování u sousedů i nad rozlitým mlékem v tak duhových barvách, že se jeho standardní láskyplná gesta ztratí v křeči.
Šašek se ptá, jaké si lidé kladou otázky. Jak své city ocenit? Jaké oceňovací metody zvolí protistrana? Kdo v aréně exaktně měřitelného manifestu lásky zvítězí? Jsou v tento den legitimní i kšefty s láskou fyzickou? Mají prostitutky přirážku či slevu? Je lépe si pro jistotu schovat účty z klenotů a parfumerky jako důkaz, že jeden den v roce kupec prokazatelně miloval? Kdyby byl jednou nařčen, že nemiloval, neb že nemiloval dosti? Bude moci večer v rozestlané posteli zahřímat: Láska je dneska imperativ, holčičko!
Nad celým plánem přípravy na (ne)lásku navíc visí hrozba. Šašek si musí ujasnit celou strategii v během jiného velkého dne. Pátku třináctého. Ten bude totiž převlečenou sobotou. Ačkoli šašek není pověrčivý a vyšší i nižší síly jsou mu ukradené, ani tehdy nebude úplně sám sebou a při přecházení bude nervóznější než jindy. S hořkým posměškem si říká, že pro sobotu to bude symbolické entrée.
Šašek prostě v sobotu větří „blbou náladu“ a tuší, že pátky třináctého budou v únoru dva za sebou. V každém případě už ví, že v sobotu bude za šaška. I sám před sebou. Ale možná je jen ukrutně přecitlivělý a řeší to, co ostatní hází za hlavu. Z okolí totiž slyší: „Já Valentýna přece neřeším!“
Čtěte také:
