Velký pátek se našim zástupcům konečně podařilo vymanit z náboženské tradice, kde dlel několik tisíc let, a konečně je z něj svátek státní. Reálné dopady to má zatím jen ty, že děti nemusí do škol, rodiče do práce a celé ty podivně plonkové velikonoční prázdniny budou konečně čtyřdenní. Sláva, to se nám všem ulevilo.
V parlamentu už se ale vaří další zákon, který nám případné trávení Velkého pátku zase trochu zkomplikuje. Pokud se to podaří, nejspíš o státních svátcích nebudeme moci trávit hodiny v nákupácích. A to je špatně.
Argumenty na obou stranách jsou známé. Jedni mlátí do stolu českou verzí kapitalistické svobody v duchu můžeš si dělat, co chceš bez jakékoli zodpovědnosti, ohledu na cokoli či kohokoli. Druzí naopak neváhají přijít s chimérickou rodičkou s dětmi, kterou zlý kapitalista nutí chodit do práce i o státních svátcích namísto toho, aby se svými potomky trávila čas. Trochu si to porovnejme a přidejme jiné argumenty. Tak předně Česko není a nebude stát, v němž se daří náboženství.
To jsme holt překonali, ať už je to dobře či špatně, a nemá smysl podle něj cokoli modelovat. Takže snažit se zavírat obchody o svátcích či o nedělích kvůli náboženským důvodům je hloupost. Nebo zvůle. Bohužel jako spoustě hloupostí i zvůlí se i této dostává velkého prostoru a argumenty pro se nabalují jako pověstná sněhová koule. Někdo neváhal přijít s tím, že by tento zákaz vlastně podpořil malé provozy.
Jistě, ty je třeba podporovat, protože… nevím, prostě asi to je třeba. Snad je jen škoda, že řada malých provozů chcípla na úbytě kvůli lenosti českých provozních a staly se z nich vietnamské večerky. Nic proti nim, tím líp, že už berou karty.
Ale proč zrovna jim věnovat státní svátky, to budou muset poslanci vysvětlovat nějakou masivní letákovou kampaní.
Čtěte další Šaškovy provokace:
