Čas od času čtenář tištěných médií zhnuseně odloží aktuální vydání svého oblíbeného deníku či týdeníku a povzdechne si, jak je to hrozné, když média popisují svět kolem jen jako nepřetržitý sled tragických a krutých událostí v podobě vražd, válek, atentátů, podvodů, krádeží a slovních i fyzických projevů politiků.
Šašek ale objevil zlatý důl – rubriku, která bourá všechny zažité představy o hluboce lidských (rozuměj tragických a krutých) příbězích, jež je studnicí českého humoru na literární úrovni srovnatelné s tradicí Čapka, Poláčka, Haška a dalších velikánů.
Tou rubrikou jsou recenze restaurací. Pravda, nutno se hned na začátku smířit se dvěma základními fakty. Za prvé z praktického hlediska běžnému čtenáři popis pražské či pařížské restaurace s útratou za sto až 500 eur – a v některých momentech vrcholné gastroonanie i více – není vůbec k ničemu, neb se tam v životě nebude moci vypravit. Za druhé je nutno pochopit, že autoři těchto rubrik, ať už skuteční či skrývající se za pseudonymy, své texty bohužel nepovažují za kategorii humor, ale myslí to zcela vážně.
Čtěte také:
Šašek provokuje: Hloubka ostrosti
Šašek provokuje: Ženu na Hrad? Ano, ale ne za cenu nejvyšší
Jednou, snad pod vlivem olympiády, popisují konzumaci hříbků ve stylu řeckořímského zápasu („maso hub při skusu jako by provokativně lehce zavzdorovalo, potom však podlehlo; knedlík ovšem zazlobil“), jindy, zřejmě pod vlivem festivalu Pražské jaro, se pouští do popisu opery Richarda Wagnera („krevety zahrály první housle, celek však zazníval lehkou disonancí“). Při vrcholné masturbaci autora se pak lze dozvědět, že lanýže voní po sexu a zároveň jako „ušpiněné unavené nohy“, což je podle šaška buď přímý rozpor, nebo dost smutný obrázek toho, co si autor hodnocení myslí o sexu.
V záplavě smutných zpráv médií tak má šašek jednu dobrou zprávu. Se stále stoupajícím počtem snobů věřících, že pětkrát dražší restaurace nabízí i pětkrát lepší kuchyni, šašek o pravidelný přísun gurmánských recenzí a absurdního humoru jen tak nepřijde.
