Šašek často s úsměvem, mnohdy s obavami sleduje, jak vláda (jakákoli) provádí neustále nové a další reformy daňového systému. Není nad to, když se účetní musejí školit jednou dvakrát do roka nebo když se ani v prosinci vlastně nedozvíme, jak bude naše práce zdaněna v příštím roce. I šašek by měl dvě změny, které by se měly implementovat do českého daňového systému.
Tou první je mzda, která se má uvádět nikoli v měsíční formě, jak to děláme, ale v celoroční. Známe to z filmů, seriálů, mají to ve spoustě zemí světa (které navíc často považujeme za vůdčí) a funguje to.
Je to zcela jednoduché. Stejně jako OSVČ i zaměstnanec dostane napsáno, že za rok 2013 utržil určitou sumu peněz, jistou částku si stát vzal na svůj chod, jinou na zdravotní pojištění a další na sociální jistoty méně šťastnějších spoluobčanů.
Zní to banálně, ale je to zásadní. V tu chvíli totiž Češi konečně pochopí, že nejsou socky, ale vydělávají vlastně docela dost peněz. I u průměrné mzdy to, co občanovi zbude, vyjde na více než čtvrtmilion ročně. Měsíční perspektiva je příliš úzká a nutí lidi přemýšlet krátkodobě, což je možná v krizi výhodné, ale celkově nikoli.
Druhou zásadní změnu by šašek navrhl pro sociální „pojištění“. Opět jde jen o změnu v přístupu. Nazvěme tento finanční tok daní – protože tak to je. Pojištěním není, nikdy nebyl a v nejbližších desetiletích nejspíš ani nebude. Je to jen další daň, která se zbytečně vypočítává jinak než klasická daň z příjmu, na čemž vydělávají tak maximálně účetní.
Až tyto dvě změny proběhnou, může se otevřít diskuze o tom, že živnostníci by mohli odvádět o fous víc a naopak zaměstnanci (a zaměstnavatelé) trochu míň. Do té doby je to ale zbytečné. Každá z těchto skupin funguje úplně jinak, má jiné perspektivy, jinak přemýšlí o penězích, vlastních příjmech a odvodech státu.
Čtěte další šaškovy provokace:
Šašek provokuje: Prohry roku 2013
