Opět jsme byli svědky velmi smutné události, kdy se z lúzy dělají hrdinové. „Hrdinní“ občané jedné pražské části vyrazili na zasedání magistrátu a celkem agresivně se dožadovali, aby úředníci snížili cenu za metr čtvereční při odprodeji obecních bytů do rukou dosavadních nájemníků. V dnešní době je populární žvanit, jak se všude krade a korumpuje, a pak se tleská, když malý český človíček chce obrat stát.
Prodej obecního bytu za netržní cenu je totiž jen zlodějina (či přinejmenším podvod) a argumentovat tím, že dříve tato zlodějina vynesla pachatelům větší užitek, je nebezpečný blábol.
Na druhé straně je to nejlepší úkaz klasického pomíchání -ismů, které v našem státečku prožíváme už dvě desetiletí. Velká spousta zdejších lidí vlastně chce výdobytky socialismu a komunismu (tedy „každému vše podle jeho potřeb“ – rozuměj „zadarmo“ zdravotnictví, školství, laciné rekreace ROH…) a zároveň chce mít možnost spotřebovávat jako v nejtvrdším kapitalismu. A je velká chyba naší politické reprezentace, že během toho dvacetiletí od listopadu 1989 nedokázala televizním divákům vysvětlit, že to zkrátka není možné.
Stejně tak všichni chtějí mít vlastní byteček (či domeček) a podivnými myšlenkovými operacemi dospěli k dojmu, že jim spadne z nebeských výšin. Že se to tak dělo dříve a že si k bytu takto přišla nemalá část české populace, neznamená, že tomu tak bude navždy. Mnozí mohou začít žehrat, že dřív bylo líp. Jiní mohou reagovat jako jistí občané Prahy 6 a dožadovat se starých pořádků, či jejich příjemnějších výdobytků.
Čtěte také:
Šašek provokuje: Hurá, lidové soudy se konečně vracejí
Šašek provokuje: Vykašleme se konečně na Afriku
Šašek provokuje: Největší záhada nehody pana Janouška
Šašek pouze poukáže na skutečnost, že otevřely-li se někdy sociální nůžky, bylo to ve chvíli, kdy se půlce lidí darovaly byty a druhá půlka se musela zadlužit do konce života. A pro tu lúzu, která chce laciný byt, má jedinou radu: sbal se a táhni pod most, tam je to zadarmo.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
