Jsme uprostřed léta, což je období s mnoha příjemnými jevy. Je třeba teplo, není tudíž nutno topit. Šašek ovšem léto nemá rád, protože jde o období všeobecného veřejného hemžení a rojení. A šašek je tvor veskrze soukromý, zimní, zakamnový.
Co civilizovaný člověk běžně dělá pod střechou a za dveřmi, v létě expanduje ven a pod vlajkou svobody čehokoli obtěžuje široké okolí. Je jedno, zda jde o hudební produkce, pionýrské tábory nebo souložení u rybníka. Hemží se vodáci, mravenci, narkomani, sekačky, turisté, klíšťata, rasisté, policisté, odhalená ňadra, letadla i včely.
Za tvory ze všech nejpodivnější ovšem šašek považuje cyklisty. Šlapači do pedálů, o jejichž nevábných oblečcích už byly popsány stohy papírů, jsou z neznámých důvodů přesvědčeni, že veřejná správa v minulých desetiletích dala do dopravních staveb stovky miliard jen pro ně. Ve zhoubném názoru je utvrzují úřední vykukové, kteří umísťují žluté obrázky bicyklů na obyčejné silnice s velkou automobilovou frekvencí. Žlutá cedulka přitom působí na cyklisty jako bonbon na vosu.
V bludu naprosté bezpečnosti pak upocení tvorové, kteří se nikam vlastně nepotřebují dostat, brzdí řidiče, kteří naopak
někam potřebují. Ano, kolo mělo před mocným rozmachem automobilismu jako prostředek pro cestu z bodu A do bodu B svůj smysl. Ještě dnes lze pochopit, když jede někdo z Prahy k babičce do Pece pod Sněžkou na kole, protože je sociálně slabý a chce ušetřit za benzin.
Nelze ale tolerovat výstřelky v podobě výletu vozem s koly na střeše, kdy se v cíli udělá cyklistický okruh kolem auta a vozem se jede zpět. V očích pospíchajícího řidiče není omluvy pro jednostopé dovolenkové bloumání odnikud nikam a zase zpět, obvykle uprostřed silnice.
Šašek proto navrhuje uvalit na cyklisty sankční mýtné, které by se vybíralo na všech druzích silnic. Neodolatelnou touhu po stereotypním pohybu dolních končetin nahoru a dolů doporučuje šašek řešit rotopedem na balkoně nebo rovnou návštěvou ordinace pro léčbu závislostí.
Čtěte také:
Šašek provokuje: Film jako apologie obyčejného
