Dnešní volič musí často zažívat nepříjemné okamžiky. A to nikoli proto, že by se jím volené strany (či kandidáti) chovaly špatně. Důvodem je spíše nemožnost dobrat se jakýchkoli informací o stranách a jejich vizích, s nimiž by se někdo mohl ztotožnit… a pak stranu volit.
V programu obvykle není nic nad rámec obecných tezí, které se za poslední dvacetiletí již tak dokonale vyprázdnily, že neznamenají zhola nic. Rétorická divadla odehrávající se v médiích pak také nelze vnímat jako zdroj informací o stranách, protože jde o pouhá cvičení, opět bez valnějšího obsahu. Důkazem toho budiž rozpor mezi rétorikou (například tou protikomunistickou) a reálným hlasováním v parlamentu.
Již dlouho se tak ukazují jako jediný zdroj relevantních informací o stranách jejich vlastní propagační noviny, jichž třeba v Praze 1 vychází hned několik. Například před volbami 2010 si čtenáři časopisu Věcí veřejných Pražan mohli udělat poměrně dobrý obrázek o této straně a povolební vývoj je nemohl (nebo alespoň neměl) překvapit. Konkurenčnímu plátku Jednička, jejž vydává ODS Prahy 1, se nyní podařilo Pražana překonat.
V aktuálním čísle totiž všem lidem a nikoli jen voličům ODS prozradila velké tajemství. „Pravda bolí!“ hlásá Jednička. Obecné heslo si můžeme spojit s osudem ještě donedávna nejúspěšnější polistopadové politické strany. Možná to je ale i poslední sbohem partaje, která si kdysi dala do vínku bolestivé reformy ve stylu Železné lady. A sama se pak podivila, že v levicovém Česku neuspěla. Možná to je vzkaz pro budoucí generace, které se s polistopadovým vývojem budou prát ještě desítky let a nebudou moci pochopit, jak to všechno mohlo tak znesmyslnět ve státě, který vlastně netrpěl a prospíval.
Jen je škoda, že tento vzkaz Jednička nehlásí otevřeně a musela jej zašifrovat do tajenky křížovky. Na druhé straně jí ke cti připišme, že takto „těžkou“ křížovku by měl průměrný volič vyluštit za pár sekund. Jinak by volit neměl.
Čtěte také:
Šašek provokuje: Ať kradou. Hlavně, když budou skutečně vládnout
