Jako by do mě vrazil neurvalý kolemjdoucí – náhlý popud mnou smýkl do průjezdu, kde bylo holičství. Snad po dvaceti letech se nechám profesionálně ostříhat, dnes už vlastně jen oholit hlavu.
Bohatou kštici má ovšem holič, který se mě ujímá, a vlny na jeho vlasech jsou zároveň vlnami jakéhosi bezčasí vyzařujícího do salonu. Holič je překvapivě mlčenlivý, z toho mála slov lze poznat jihoslovanský akcent.
Obraz výřečnosti lazebníků ale naplňuje jeho kolegyně, která zákaznici nahlas a detailně líčí příběh svých strijí, celulitidy, povadlé kůže a peristaltiky.
„Ty lymfodrenáže mi ale fakticky pomohly,“ říká v jednu chvíli, odkládá nůžky a demonstrativně si hněte kůži na paži. Aby svým slovům dodala váhu, poodhalí pracovní plášť a promne si i opálené stehno, až k místu, kde sousedí se spodním prádlem.
Zákaznice vyvaluje oči zájmem a chce po kadeřnici kontakt na to lymfatické kouzelnictví. Ta ještě cítí povinnost informovat ji o vedlejších projevech terapie: „Při tom jsem byla jen na tekutý stravě, takže jsem podobně i sr..a, a když jsem zase přešla na tuhou, tak mě to pro změnu zašpuntovalo.“ Ženy se smějí, bezčasé vlnění vycházející z holičova účesu slábne.
Jsme tady a teď, v čase, v němž se intimita musela rychle naučit se předvádět, protože dráždivá španělská stěna je dávno stržena. Jsme v době „sdílení všeho“, v níž se však přirozený stud ještě úplně nerozplynul, jen jeho účinky jsou odložené a propukají v neurózách a depresích mladých dívek, jejichž nahé fotky se zlomyslně šíří z mobilů jejich sezonních lásek.
Vzpomněl jsem si, že když jsem byl v holičství minule, tedy před dvaceti lety, sledoval jsem půvabně vulgární kadeřnici jako románový Törless životem protřelou a dráždivou Boženu: se vzrušivými, stinnými fantaziemi, které podněcovalo tajemství. Dnes si při pohledu na zrcadlový odraz opálené lazebnice uvědomuji, že už i řekla víc, než by mohla ukázat.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtěte také:
Šašek provokuje: Šok - reálně hrozí, že máte blbé dítě
