Šašek píše do deníku E15 už pár let a nemá ve zvyku se za to, co napsal, omlouvat. Nikdo to po něm nechce. Většina čtenářů chápe, že je šašek, takže si může psát, co chce.
Vydavatelství Mafra Andreje Babiše to ale vidí jinak. Šašek se musel omluvit za to, že se mu udělalo nevolno z vydařené spolupráce Lidových novin, které Mafře patří, s českými rasisty a nácky z White Media, a tuto nevolnost musel z psychohygienických důvodů hodit na papír. Babišovi uvědomělí funkcionáři mu napsali stížnost, v níž tvrdí, že lidovky nikdy rasismus nepodporovaly, filozofují o mezích přijatelné kritiky a poučují šaška, že i při hodnotícím soudu musí vycházet z reálných podkladů.
Z reálných podkladů – no podívejme se, tak je to! Rasistické články sami nepíšeme, rasismus rozhodně nepodporujeme, ale když rasisti a náckové přijdou s nějakým svinstvem, které se zrovna politicky hodí našemu šéfovi, klidně to využijeme, a uděláme tak rasismu drobnou reklamu (a vůbec, i rasisti můžou mít v něčem pravdu, no ne?). Tak je to podpora, nebo co je to? Zřejmě nepodpora, jak by řekl šaškův vždy konzistentní kolega klaun.
Šašek si pro jistotu ještě jednou deníky Mafry prolistoval. Prapor jejich dobré pověsti, svobody slova, nezávislosti a statečného pojmenovávání věcí pravými jmény (dnešní forma disentu), v nich zjevně drží odvážní a zásadoví šéfredaktoři, obdivovatelé stejně nebojácných a silných vůdců.
Jeden dělá servilní rozhovory s Viktorem Orbánem na téma jeho geniality (na otázku o lidovkami tolik vzývané svobodě slova v Maďarsku se už nedostalo, no), druhý zpovídá (na stejné téma) rovnou vlastního šéfa z Agrofertu, a pak v pauzách na tenise blouzní o rozkladu Německa a Evropě, která je ve válce (fakt jste si ničeho nevšimli?).
Ano, šašek se ještě jednou omlouvá, že při poškozování dobrého jména nevycházel z reálných podkladů.
Čtěte další Šaškovy provokace:
