Šašek si ani nemusí přečíst diskuze pod články o včerejším osvobozujícím verdiktu soudu s Martinem Bartákem a umí si představit jejich spojovací linku – plivnutí do tváří slušných občanů. A přesto právě tento verdikt není, slušný občane, prohrou české justice, ale platí za jeden z mála důkazů, že soudy v této republice zatím stále ještě fungují jako v civilizovaném světě. A nikoli jako v nepojmenovatelném zřízení, ke kterému se od loňského pádu Nečasovy vlády úspěšně probojováváme.
Stejně jako u nás totiž v civilizovaném státě může policista přijít za státním zástupcem s podezřením, že byl spáchán trestný čin. Stejně jako u nás i v civilizovaném světě může státní zástupce někoho obvinit. Rozdíl mezi civilizovaným světem s dnešním Českem je kouzelné slůvko důkaz. Není-li důkaz, snaží se státní zástupce předejít soudní blamáži a celý proces vrátí na začátek.
U případu takzvané korupce je celá věc ještě virtuálnější a za důkazy jsou často považovány sporné věci typu audiovizuální nahrávky. Budiž, existuje-li alespoň nahrávka, nechť je soud. Ale není-li ani to a údajně korupční kauza se line v rovině tvrzení proti tvrzení, v civilizovaném světě k soudu nedojde.
Ne tak u nás. V současném sociálním klimatu je soudů třeba, soudit se má každý, byť je podezření sebeabsurdnější. Právě proto by šašek rád upřímně – nikoli sarkasticky, jak bývá jeho zvykem – zatleskal soudcům. Nenechali se zviklat míněním veřejnosti, která už si chystala další dávku svého oblíbeného dehtu a peří. A jasně vysvětlili elitním státním žalobcům, o jejichž práci si šašek už nějaký rok myslí poměrně nepěkné věci, že bez důkazu se k soudu nechodí ani za tak mimořádně příznivé situace pro skon justice, jaká nyní panuje v Česku.
Soud tady totiž není od toho, aby lidi kastoval na prasata a na slušné občany. Ale na ty, kteří spáchali zločin, a na ty ostatní. Dokud se tím budou řídit alespoň soudci, držíme se posledním nehtíkem v civilizovaném světě.
