Čtrnáctý únor bude nevšední den. Bude totiž neděle. Šašek vstane a podívá se do zrcadla. Bude na sebe milý a dopřeje si. Na večer si zabookuje místo v dobré restauraci a přes den zajde na nákupy. Bude v dobrém rozmaru. Je totiž zamilovaný.
Šaškův citový život není komplikovaný. Je věrný a se svou milovanou osobou je už hezkou řádku let. Pro trvalý vztah má šašek ideální vlastnosti. Je citově loajální, vůči své lásce je zcela tolerantní, ba co více, jeho partner je mu vším a tráví s ním veškerý svůj čas. Šašek miluje manifesty lásky. Je to tak jednoduché, stačí k tomu pouhá tyč.
Kdyby se měl šašek přiznat, co jej v současném světě opravdu znepokojuje, pak je to kvalita předních fotoaparátů na mobilních telefonech. Jak je proboha možné, že jsou méně kvalitní než ty zadní? Blýská se ale na lepší časy, výrobci už trendy v lásce zachytili.
Šašek miluje město, protože se v něm dá tak snadno milovat se svou láskou. Je rád za to kvantum odrazných ploch, které moderní architektura nabízí. Oblékne svou lásku do trendových svršků a koketuje s ní, jako kdyby to bylo jejich dávné poprvé. Šašek je ochoten za svou lásku bojovat, světe hleď, tenhle vztah je vzorem stability.
Šaškovo srdce je tak cituplné. Šašek miluje lidi, ty lačné konzumenty jeho prezentací, šašek rád s lidmi rozmlouvá, tedy pokud ho trapně nepřerušují, šašek je nábožensky založený, své osobní desatero by nikdy nezneuctil. Ano, šašek je radikální selfista. Je vděčen za to, že v tomto klimatu stráví své citově produktivní období.
Je přesvědčen, že internalizace lásky je jejím nejvyšším evolučním stadiem. Má za to, že teprve generace selfie dokázala narovnat staletí pokřivený sociální vzorec pokryteckého upozadění sebe sama. Moderní svět je pro šaška konečně místem, které přeje opravdové lásce a neváhá se za to postavit. Ano, šašek se miluje. A taky miluje ten pocit, že v tom není sám.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
