Zase selháváme. Stává se to často, mnohdy spíše nahodile, nijak koncentrovaně. Nyní je to ale masová záležitost, proto se jí šašek chce trochu věnovat. Jde o selhání nás novinářů v souvislosti s rasistickými dýchánky.
Paradoxně při jejich pokrývání novináři selhávají nikoli proto, že by nekonali svou práci „poctivě“, ale právě proto, že se snaží naplnit poučky o vyváženosti, nestrannosti a laskavý divák/čtenář/posluchač si názor udělá sám. Zatímco u politických debat to možná je chvályhodný postup, v konfrontaci se zjevnými zločiny nikoli. V takových chvílích média nesmí být nestranná a rozhodně nemají dát prostor všem názorům. A to z jednoduchého důvodu – výsledek této nepředpojatosti je rasistický.
Uveďme si případ televizního šotu (parafrázovaného, přesto reálného). Moderátorka otevře šot tím, že diváka doslova pozve na sobotní akci. Přečte dvě věty pořadatelů, kteří se zapřísahají, že nejde o rasismus. (Zazní tak podivné věty ve smyslu „Půjde o nerasistickou a nenásilnou akci namířenou proti nepřizpůsobivým lidem, především Romům.“) Poté se v rámci vyváženosti vyslechnou dva až deset protirasistických aktivistů, kteří více či méně agresivně organizátory slovně napadají a vysvětlují, že situace je složitější. Poté zpět do studia, kde moderátorka znovu připomene, že demoška je tehdy a tehdy tam a tam.
Klasická ukázka toho, že teorie zní sice pěkně, ale praxe je svině. Výsledkem šotu totiž není nestranná zpráva o z podstaty odpudivé akci, ale pozvánka na něco, co asi může mít smysl, hlavně když to formálně bude podle zákona.
Znovu je třeba připomenout, že formalistický přístup je v takových případech chybný, dokonce je to cesta do pekel, které bychom se s rostoucí vzdělaností měli vyhnout. Že si to začnou uvědomovat novináři, je předpoklad prohlédnutí společnosti. A šašek stále doufá, že novináři toto zlo konají z nevědomosti a nikoli proto, že titulky o rasové válce v Ostravě, Budějicích či Duchcově jsou tak moc sexy. Pokud je to právě proto, pak už nám ale opravdu není pomoci.
Čtěte také:
