V Česku roste generace dokonalých geniálních dětí, kterou bychom měli ochraňovat a střežit jako oko v hlavě a mobil v kapse. Podle nedávného průzkumu nejmenovaného virtuálního operátora totiž disponuje mobilním telefonem 13 procent dětí ve věku – dramatická pauza – pěti let.
To může znamenat jen jediné. Máme tady skupinu zhruba deseti až dvaceti tisíc prcků, kteří v pěti letech ještě před nástupem do těžkopádného školního systému doprovázeného šikanou a drilem umějí nejen srozumitelně mluvit, ale i psát a číst.
Vždyť k čemu by jim přece byl mobil bez možnosti povídat si o včerejším stavění báboviček a sdílet jejich fotky na sociálních sítích či o tom, jak se u toho Jižíček, co neumí „ř“, počůral? K čemu by jim byl bez šance si vykládat o víkendu u babičky a dědečka, kteří v seniorském věku 40 let a více tráví čas něčím tak nesmyslným, jako je sledování televize, když s dobrým tarifem se mohou na předpotopní americké seriály typu Big Bang Theory dívat na mobilu přes YouTube?
K čemu by těm pětiletým Sheldonům Cooperům byl mobil bez možnosti psát si esemesky „ahoj, ahoj, zrovna kakám, na skluzavku dorazím později“ a pro jistotu to ještě hodit na Twitter? Bez možnosti hledat v adresáři pro pět set osob jména svých kamarádů z pískoviště či posílat omluvenky paní vychovatelce, že jsem si udělal bebe a zůstanu doma?
O genialitě dotyčných svědčí i to, že ve většině případů prý dítě neprovolá více než dvě stě korun měsíčně a nejčastějším tarifem je předplacená karta. To ukazuje nejen na jejich vysoce vyvinutý smysl pro ekonomiku, ale zároveň na schopnost neblinkat do telefonů hodiny nesmyslů, jak to dělá většina dospělých.
Na druhé straně, nejčastějším věkem, v němž dítě dostane první telefon, je v 71 procentech případů šest až deset let. To bohužel znamená jedno – že tady zároveň vyrůstá několik set tisíc vyloženě zpožděných dementů, kteří se naučili číst, psát a telefonovat až ve škole. A co teď s nimi?
Čtěte další Šaškovy provokace:
Šašek provokuje... Koenzym Q10 pro bolístky světa
