Bylo jednou jedno pískoviště. Na něm se scházelo sedm dětí: Maruška, Zuzanka, Emmička, Pepíček, Tomášek, Tobiášek a Kubík. Každý si hrál sám, občas do sebe šťouchli, někdy si dva spolu uplácali bábovičky a sem tam se někdo rozbrečel. Ale v zásadě patřilo tohle pískoviště mezi ta šťastnější. Tedy jen do té doby, než došlo na tu politováníhodnou událost. Děti se totiž rozhodly, že společně postaví velký hrad.
Děti si vůbec neuměly představit, jaké problémy toto sympatické rozhodnutí přinese. Kde se má hrad postavit? Jaký má mít tvar? Kdo má co stavět. A samozřejmě nejdůležitější otázka – kdo bude považován za hlavního autora? To všechno by nakonec děti ustály a hrad mohl skutečně stát. Pak se ale Zuzanka s Tobiáškem začali hádat, kde, jestli hlavní věžička bude vlevo, nebo vpravo. Protože je Maruška Zuzančina kamarádka, souhlasila s ní, že hlavní věžička má být vlevo.
Jenomže Emmička nemůže Zuzance zapomenout to, že jí nedala čokošku, proto souhlasí s Tobiáškovou věžičkou vpravo. Zuzanka navíc nedala čokoládu ani Tomáškovi, ten je tedy taky pro pravou věžičku. Naopak Pepíčkovi se líbí Maruška, tak je se Zuzankou. Všichni tedy čekali, co na to Kubík. Ten ať rozhodne.
Jenomže Kubíkovi je věžička srdečně jedno. Jen nechce, aby se při stavbě hradu ztrácely bábovky. Zuzanka i Tobiášek na něj nechápavě koukají. „Co to mele?“ říkají jejich pohledy. Vtom se Emmička zamyslí a říká, že jí je vlastně taky jedno, kde bude nějaká věž. Ale taky nechce, aby se ztrácely bábovky, a že tedy hlasuje s Kubíkem. S Kubíkem nakonec souhlasí i Maruška, Pepíček i Tomášek.
Tobiášek se rozbrečel, že hrad nebude. Zuzanka začala taky natahovat, že ta pěkná vize hradu s věžičkou vlevo nebude stát. Ale ostatní byli spokojeni. Bábovky hodili na písek, pak odešli a maminkám všichni řekli, že na tohle pískoviště už nikdy nepůjdou.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtěte také:
Šašek provokuje: Umíte trojčlenku a procenta?
