Blíží se Vánoce, proběhlo první výročí smrti prezidenta Havla a v Praze probíhá nejedna aktivita snažící se lidem vnutit nějaké to dobro. Je možná na čase připomenout jednu z mála pravd, které nám historie ukázala a na niž by se mohlo poukazovat třeba nošením mulletů a zároveň otevřeným poklopcem u kalhot libovolné délky. Dlouhodobá zkušenost praví: ve jménu dobra se konají největší zvěrstva dějin.
Argumentace je vždy stejná – je třeba zatočit se zlem, vymést je, zničit, skoncovat s ním. V této eliminační terminologii je vždy zaseto násilí, jemuž se po pár letech (desetiletích) vždy společnost podivuje stejně vehementně, jako je na počátku přijímala. Díky záštitě dobrem ostatně vznikly a uspěly dva velké mocenské bloky, které ve 20. století připravily o život asi nejvíc lidí v historii. Otázka se tedy přímo nabízí – je lidstvo tak stupidní, že na každé vábení dobrem pokaždé skočí a pak se jen diví? Vzhledem k tomu, že alternativní výklad nejspíš neexistuje, musí být tato teorie pravdivá.
Poselstvím těchto Vánoc i prvního výročí Havlovy smrti by tedy nemělo být „zasvěťte svůj život dobru“. Všechny doposud známé ideologie si dobro vždy vyložily po svém (zcela samozřejmě, je to jejich podstata) a pokaždé to bolelo (to je naneštěstí také jejich podstata). Letošní Vánoce by se měly raději nést v duchu „přemýšlejte nad svým jednáním a nad všemi dobry, která se vám kdokoli snaží vnutit“. To je asi ta nejidealističtější myšlenka, které je šašek schopen. A zároveň si je vědom, že se zcela mine účinkem. Snad dokonce, že v tomto světě pro ni není místo, protože naše zajetí marxistickým výkladem světa (tedy a priori konfliktním, v němž spolu jistým způsobem vymezené skupiny lidí bojují o nadvládu) je příliš silné. K naší škodě.
A jako vánoční dárek zde mám knižní tip. Karel Čapek: Skandální aféra Josefa Holouška. Je volně na webu, a byť povídka vznikla už v roce 1927, dodnes zůstává více než aktuální.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtěte další Šaškovy komentáře:
Žijeme ve světě samozřejmostí a banalit?
