Před Vánoci se vyrojila spousta zaručených zpráv. Hodně lidí například jako vánoční dárek dává svým blízkým čokoládu. Titíž a možná ještě mnoho dalších lidí dárky schovává ve skříni. Už jen chybí překvapivá informace, že na rozdíl od anglo-amerického světa si Češi nejčastěji dávají dárky 24. prosince večer. Opravdu něco z toho je natolik překvapivé, nové a téměř neuvěřitelné, až si to zaslouží reflexi?
Je na tom cosi příznačného pro dnešek – většina lidí se snaží objevně předkládat samozřejmosti tak jednoduché, až to bolí. Lidé zažívají stres, voda je mokrá, a když teploměr ukazuje minusové hodnoty, u vody hrozí, že zmrzne (viz kultovní reportáž jedné komerční televize). Je děsně zajímavé, že veřejný diskurs postupně opanovala banalita a samozřejmost, dříve vyhrazené pro bezobsažné soukromé tlachání o počasí. Čím více jich je ve veřejném diskursu, tím více se pak zase vrací do mezilidské komunikace, obyčejné i profesní.
Například jeden kolega přišel z večírku nejmenované finanční instituce a povzdychl si, že už i finančníci podlehli trendu a velmi zaníceně tlachají o pravdách na úrovni 1+1=2. Důkazy, že nejsou sami, nejspíš každý zažívá dnes a denně.
Ono je to legrační jen do určité míry. A ta je dána tím, jak zásadní rozhodnutí takoví lidé mohou přijímat.
V době konjunktury nápadů netřeba. Tam i obyčejnost, banalita a samozřejmost může znamenat růst. Ale v takové situaci se svět ani Česká republika aktuálně nenachází. A dost možná to je právě tím, že velká rozhodnutí činili lidé myslící si, že stačí dostatečně zasvěceně tvrdit, že na horká kamna se nemá sahat, jinak se člověk může spálit. Jsme v době, kdy potřebujeme všechno jen ne banalitu a samozřejmost.
Ale podobně si můžu rýpnout i sám do sebe, protože ani toto zjištění není nijak objevné, překvapivé a originální.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtěte také:
Šašek provokuje: Chovej se jako kašpar. Spasíš vesmír
Šašek provokuje: Všichni budeme v metapořádku
