V letech uplynulých investovala města desítky milionů do asfaltových cyklostezek. Mnozí to považují za vyhazování peněz a šašek nyní dospěl k názoru, že tomu tak skutečně je. Ovšem z jiného důvodu, než míní kritici, kteří by prostě peníze dali na něco jiného, většinou ovšem stejně zbytečného. Nové cyklostezky mají totiž jednu zásadní nevýhodu – nedá se po nich jezdit na kole. Vlastně se na nich nedá sportovat vůbec, ať už třeba na in-line bruslích nebo běhat kvůli povánoční nadváze.
Krásné rovné asfaltové cesty si totiž oblíbili lidičkové, kteří nejezdí ani na kole, ani na bruslích, a posledních deset metrů uběhli před léty ve snaze chytit po večírku poslední tramvaj. Pro vycházky sice mají spoustu parků a normálních chodníků, kam cyklisti nemohou, ale ne.
Módou pro každého vypaseného sebestředného Čecháčka se totiž nyní stalo to, že se musí narvat na cyklostezku. A to nikoli sám, ale buď se svým čoklem velikosti smetáku bez násady, nebo s kočárkem plným dětí, v nejhorším případě s obojím.
K „bontonu“ těchto lidiček patří chodit zásadně uprostřed cyklostezek, a to všichni vedle sebe (aby si přece mohli povídat), nechat lítat své ratolesti a nevychované hysterické krysy vydávané za psy zprava doleva a zleva doprava a dívat se na kolemjedoucí cyklisty, bruslaře a běžce tu nenávistným, tu ublíženým pohledem, co si to ta sportující spodina dovoluje ohrožovat jejich miláčky na té JEJICH cestičce.
Vrcholem demence pochůzkářů je pak nechávat své zakomplexované psí koště štěkat a vrčet na všechny kolemjedoucí a kolemběžící. Pokud náhodou cyklistu či běžce napadne dotyčného „páníčka“ požádat, zda by si mohl svého pudla držet na vodítku, nejspíše se dočká odpovědi typu: „Chceš do držky?“
A proto zrušme cyklostezky. Kočárkáři a majitelé pidipsů se opět vrátí do parků a na chodníky, cyklisté a běžci se budou dál osamoceně a šťastně brodit zablácenými polňačkami, města ušetří miliony korun – a nastane opět klid a mír.
Čtěte další Šaškovy provokace:
Šašek provokuje: Česko vzbudilo světový rozruch hlavně na Slovensku
