V bratislavských Kramárech panovala během volebního dne pozitivní nálada.
Bratislavané poslední únorovou sobotu cítili, že po dlouhých dvanácti letech mohou ukončit vládu strany Směr a jejího předsedy Roberta Fica. Klíč k tomu mnozí viděli ve volbě dosud nepříliš úspěšného hnutí Obyčejní lidé a Nezávislé osobnosti (OEaNO) milionáře a politika Igora Matoviče. To nakonec s překvapivě velkým odstupem slovenské volby vyhrálo a Matovič se s největší pravděpodobností dohodne se zbytkem dosavadní opozice a stane se novým slovenským premiérem.
„Pokud se opozice spojí a vytvoří vládu, otevře tím prostor ke konci Roberta Fica.
Demokratické strany se dohodnout chtějí, a i když má každý svůj program, tak věříme, že si navzájem ustoupí. Na protest proti Ficovi a jeho politice jsme volili stranu, která má podle průzkumu největší šanci ho porazit,“ řekl zhruba padesátiletý Matovičův volič, který přišel společně s manželkou do volební místnosti v budově Slovenské zdravotnické univerzity.
Chuť ovlivnit další směřování země se v bratislavském Novém Městě, jehož jsou Kramáre součástí, projevila i téměř osmdesátiprocentní volební účastí, kvůli které se ve volebních místnostech tvořily dlouhé fronty. Snahu o změnu statu quo pak reflektovaly i výsledky. Vyhrálo tu hnutí OEaNO s mírným náskokem na druhou koalici Progresivního Slovenska a strany Spolu. Vládní Směr skončil ve třetím bratislavském obvodě až pátý a Kotlebovci by se podle těchto výsledků do Národní rady ani nedostali.
Řada Bratislavanů přitom nevolila nejsilnější hnutí, ale hlasy se snažila distribuovat jednotlivým stranám, které se v průzkumech točily okolo pětiprocentní hranice. Nikdo z rozsáhlé rodiny třicetileté Anny Hrvolové tak nevolil Matovičovo OEaNO, jemuž se v posledních průzkumech dařilo. Hlasy naopak Annini příbuzní rozdělili mezi menší opoziční strany, především straně Pro lidi bývalého prezidenta Andreje Kisky, Svobodě a Solidaritě (SaS) Richarda Sulíka, straně Jsme rodina podnikatele a miláčka slovenského bulváru Borise Kollára a koalici partají Progresivní Slovensko a Spolu, z níž vzešla současná prezidentka Zuzana Čaputová.
„Ze stran, které jsme si vybrali, sice nejsme úplně nadšení, ale volíme proti někomu. Nechceme zkrátka, aby dobrého výsledku dosáhli Kotlebovci nebo Směr. Jsme velká rodina a rozhodli jsme se, že hlasy rozdělíme mezi ty, kteří to potřebují. Tak bude volit asi hodně lidí,“ myslí si Anna. Řada voličů, kteří přišli k urnám společně s dalšími členy rodiny, její hypotézu potvrdila.
Lidé přišli k rozumu
I přes viditelné nadšení většiny voličů, kteří po odchodu z budovy Slovenské zdravotnické univerzity ještě ochotně podepisovali petici Stop hazardu, se našli tací, kteří cítili, že jim nejbližší strany nebudou mít v Národní radě zastoupení.
Tomu přizpůsobili i svou volbu. Že žádná ze slovensko-maďarských politických stran nezíská podporu potřebnou pro vstup do parlamentu, bylo jasné například šestapadesátiletému zástupci maďarské menšiny Zoltánovi.
„Vypadá to tak, že lidé přišli k rozumu.
Jako příslušníkovi menšiny se mi ale nevolilo dobře, protože jedna ani druhá maďarská strana nemá žádnou šanci. Bélovi Bugárovi hodně uškodilo, že byl ve vládě s Robertem Ficem. Z jeho hlediska to asi bylo správné rozhodnutí, ale při pohledu na výsledky je zřejmé, že to až tak rozumné nebylo,“ vyčítá Zoltán předsedovi strany Most-Híd Bugárovi jeho angažmá v koalici se Směrem.
Možnost kvalitní volby nenašli ani levicoví voliči. Situace je podle nich dost podobná té české. Ficův Směr je pro ně nevolitelný, například i kvůli homofobním postojům, a jinou levicovou alternativu mezi slovenskými stranami nevidí.
„Liberální levicoví a zelení voliči nemají na Slovensku koho volit. Volili jsme proto stranu, která se do parlamentu zřejmě nakonec nedostane,“kritizuje čtyřicátník Peter, jehož hlavu zdobí dlouhé prošedivělé dredy. „I strany, které se u nás hlásí k levici, se nadále ohánějí národem a odmítají například soužití LGBT párů nebo interrupce. Bojí se, že ztratí voliče, a raději o tom ani nemluví,“ dodává jeho partnerka Magda.
Mezi bratislavskými voliči byli ale nepřehlédnutelní zejména stoupenci Roberta Fica a jeho Směru. Na dotazy odpovídali spíše podrážděně. V případě muže okolo sedmdesátky, který postával u kočárku s miminkem, dokonce agresivně. Otázka, zda Slovensko čeká změna a někdo Fica vystřídá, ho rozčílila, začal pochodovat a mávat rukama.
„Fico, Fico, Fico. Co proti němu všichni mají? Ještě jednou mi někdo řekne, že za všechno může Fico, tak…,“ rozlítil se natolik, že mu zbytek věty ani nebyl rozumět. Milionář z Trnavy
Bratislava samozřejmě volí jinak než zbytek země. I celkové výsledky ale potvrdily, že si Slováci po všech kauzách Směru žádají změnu. Tu má přinést hnutí Obyčejní lidé a Nezávislé osobnosti, které ve volbách zvítězilo se ziskem 25 procent hlasů.
Davy dokázal strhnout zejména jeho předseda Matovič, který jako jeden z mála pochopil, že leitmotivem letošních voleb bude boj proti korupci. Zároveň dokázal dát dohromady zajímavou kandidátku, na níž se objevil například politik Ján Budaj, tenista Karol Kučera, šéf vyšetřovacího týmu Gorilla Lukáš Kyselica nebo Anna Remiášová, matka Róberta Remiáše, expolicisty a podnikatele zavražděného v roce 1996 za dosud nevyjasněných okolností.
Ve vrcholné politice je Matovič od roku 2010, kdy do parlamentu kandidoval za stranu podnikatele Richarda Sulíka Svoboda a Solidarita. Vláda Ivety Radičové, jíž byla SaS součástí, se však záhy rozpadla a rodák z Trnavy se rozhodl, že v předčasných volbách zkusí štěstí s vlastním hnutím, které se v roce 2012 do Národní rady dostalo a od té doby je pravidelně její součástí.
Podobně jako Andrej Babiš hraje Matovič od začátku na to, že je dostatečně bohatý, a tak nepotřebuje krást. Před osmnácti lety založil společnost regionPRESS, která vydává 36 regionálních časopisů.
Hned po vstupu do politiky prozřetelně přepsal firmu i nabyté nemovitosti na manželku Pavlínu. Ta tak podle webu Pluska.sk „vlastnípolovinu Trnavy“.
Nový Jánošík
Politickou kariéru Jánošíka 21. století, jak Matovičovi pro jeho zálibu v protikorupčním tažení přezdívají slovenská média, od začátku charakterizuje excentrické chování. Právě kvůli němu je kritiky často označován za blázna a šaška. V minulosti například demonstrativně sypal injekční stříkačky na hlavu poslance Martina Poliačika, aby přilákal pozornost k jeho smířlivým výrokům o tvrdých drogách, v parlamentu vysypal igelitky plné falešných bankovek, aby ukázal, jak vypadá v hotovosti 12 milionů eur, které za sedm bytů v komplexu Five Star Residence zaplatil podnikatel Ladislav Bašternák.
Nebo také prohlásil, že nebude chodit do parlamentu, jelikož si prý předseda sněmovny Andrej Danko ze Slovenské národní strany objednal jeho fyzickou likvidaci. Lidé ale právě na extravagantní a názorný styl Matovičovy politiky slyší.
Politolog Grigorij Mesežnikov z bratislavského Institutu pro veřejné otázky označuje šéfa hnutí OEaNO za mírného populistu, který voliče oslovuje líbivými a zajímavými hesly, má jistý antiestablishmentový tah, ale je zajímavý i v tom, že kritizuje konkrétní politiky a ne celé skupiny.
„Není to fundamentalista. V některých oblastech nepodporuje rozšíření práv pro určité menšiny, jako je například LGBT.
Na rozdíl od jiných populistů jsem u něj ale za celou dobu jeho působení v politice nezaznamenal, že by proti těmto skupinám bojoval. Romové, homosexuálové ani Židé nikdy nebyli terčem Matovičových útoků. Jeho populismus spočívá hlavně v tom, jak komunikuje s voliči,“upozorňuje Mesežnikov.
Matovičovu kampaň chválí lidé napříč politickým spektrem a oceňují i to, že si ji dělal interně bez jakékoli pomoci profesionálních poradců či agentury. Navíc dokázal v posledních měsících reagovat i na další události, které se na Slovensku děly. Známá je například jeho cesta do Cannes, kde natočil video, na němž stojí u vily údajně patřící někdejšímu ministrovi financí a dopravy za Směr Jánu Počiatkovi. Na plot pak Matovič a jeho kolegové nalepili ceduli s nápisem „Toto je majetek Slovenské republiky“. Video se stalo virálním a doposud ho vidělo více než jeden a půl milionu lidí.
Jednou z hlavních marketingových hlav hnutí OEaNO je Michal Šipoš. V kampani, která vyústila ve volební vítězství, vidí několik zlomových momentů.
Za nejzásadnější z nich považuje právě video z Cannes. „Přečetli jsme si článek, který se zabýval vilou Jána Počiatka. Druhý den jsme se o tom bavili a vznikl nápad, že se tam pojedeme podívat. Přes víkend jsme relativně levně koupili letenky a bylo to. Objednali jsme si i levné spaní a myslím, že se vším všudy cesta vyšla na nějakých 1600 eur,“ říká bývalý učitel, který byl pětkou na kandidátce OEaNO, a je tedy zvoleným poslancem. V kampani podle něj sehrála důležitou roli i „autentičnost Igora Matoviče a jeho suverénní vystupování v předvolebních debatách“.
Kde se vlastně tak najednou nová hvězda slovenské politiky vzala? Ještě lednové průzkumy řadily Matovičovo OEaNO spíše ke stranám, které budou sotva překonávat pětiprocentní hranici. Pak ale začal raketový růst. OEaNO najednou začalo v průzkumech pokořovat jednoho konkurenta za druhým. V posledním průzkumu, který mohl být na Slovensku zveřejněn 14 dní před volbami, se už skoro dotáhlo na Ficův Směr. A pak vzniklo ještě jedno tajné šetření, které si nechala vypracovat iniciativa 50dni.sk a jehož výsledky byly zveřejněny v zahraničí. Právě v něm už Matovič Směr přeskočil a definitivně se posunul k prvnímu místu ve volbách.
Politolog Mesežnikov vidí ale zlomový okamžik mnohem dříve. Zásadní podle něj byla kauza Matovičova poslance Jaroslava Naďa, který byl nespravedlivě obviněn z toho, že na členovi bezpečnostních složek vyzvídal informace o případu otravy bývalého ruského a britského agenta Sergeje Skripala.
„Následně však bylo obvinění staženo. To nastartovalo pocit nespravedlnosti a Igor Matovič ho dokázal skvěle využít. Už díky tomu začaly preference hnutí růst,“ myslí si politolog.
Kontrolka v mozku
Bezprostředně po Matovičově volebním vítězství se začaly objevovat komentáře o tom, že je sice schopným politikem, ale hodí se spíše do opozice a nebude schopen sestavit funkční vládu, která povede zemi až do příštích voleb. Ambicí je složit kabinet s Borisem Kollárem z hnutí Jsme rodina, s Richardem Sulíkem ze Svobody a Solidarity a s exprezidentem Andrejem Kiskou, který vede stranu Pro lidi.
Milovník extravagantních vystoupení a provokatér Matovič totiž po svém volebním triumfu očividně „dospěl“ a je znát, že postupuje uvážlivě. Velmi mu záleží na tom, aby byla vláda co možná nejširší, i když k většině v parlamentu stačí trojkoalice. Budoucí pravděpodobný premiér si navíc dobře vzpomíná na rok 2012, kdy se rozpadla vláda Ivety Radičové. Málokdo z tehdejších aktérů včetně Matoviče a Sulíka by si to chtěl zopakovat. „Matovič se Sulíkem mají od té doby v mozku takovou kontrolku a ta se snad rozsvítí v případě, že něco přeženou. Podle mě existuje velká šance, že nová slovenská vláda bude stabilní,“ dodává s nadějí v hlase politolog Mesežnikov.
Součástí této koalice oproti očekávání nebude dvojblok Progresivní Slovensko a Spolu prezidentky Zuzany Čaputové.
Strany se do Národní rady nedostaly o pouhých několik stovek hlasů. Už jisté místo v opozici má strana Směr, která Slovensku vládla přes deset let. Odborníci se shodují, že se současným lídrem Robertem Ficem už se jí nikdy nepodaří dosáhnout tak dobrých výsledků jako v minulosti a možná pomalu skončí v zapomnění. Místo něj si Slováci zvolili lídra, který je bude muset teprve přesvědčit, že kromě šaškování a opozičního křičení zvládne i vedení státu. 0
Igor Matovič
• Narodil se 11. května 1973 v Trnavě. • Vystudoval Fakultu managementu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. • V roce 2002 založil vydavatelství regionPRESS, které vydává desítky regionálních týdeníků po celém Slovensku. Firmu o pět let později přepsal na manželku Pavlínu. Ta ji v roce 2017 prodala firmě Z+M Press českých podnikatelů Davida Ševčíka a Martina Bednáře. • Do slovenské Národní rady kandidoval poprvé v roce 2010 za hnutí Svoboda a Solidarita. O dva roky později založil hnutí Obyčejní lidé a Nezávislé osobnosti (OEaNO), které se dostalo do parlamentu se ziskem 8,55 procenta hlasů. • V sobotu 29. února vyhrál se svým hnutím parlamentní volby - získal 25 procent hlasů. • Na kandidátce se vždy objevuje na posledním místě a spoléhá na voličské preferenční hlasy. • Jeho rodině patří mimo jiné historická budova bývalého arcibiskupského sídla v centru Trnavy, kterou v roce 2013 koupil za více než 280 tisíc eur (7,1 milionu korun). Možná koalice a opozice (počet poslaneckých křesel)
Případná čtyřkoalice OLaNO + Jsme rodina + Svoboda a solidarita + Pro lidi by měla 95 mandátů. Ústavní většina je na slovensku 90 poslanců.
O autorovi| Martin Štorkán, storkan@mf.cz
