Laureát Nobelovy ceny za chemii George Olah předpovídá...
Existuje kromě ropy a plynu zdroj, který může pohánět motory aut? „Metanol,“ tvrdí jednoznačně George Olah, který v roce 1994 získal Nobelovu cenu za chemii.
Profesor kalifornské univerzity UCLA a ředitel Loker Hydrocarbon Research Institutu tvrdí, že význam metanolové chemie roste. „Zvláště v současnosti, kdy se svět potýká s velkými problémy, které přináší hrozba stále se tenčících zásob ropy a zemního plynu,“ potvrdil Olah pro deník Magyar Nemzet. Cena těchto surovin letos vyletěla na historická maxima, ropa se prodávala i za více než 140 dolarů za barel. Někteří odborníci předpovídají, že v budoucnosti nás čeká zřejmě ještě mnohem vyšší cena ropy. „Bohatství, které příroda dává lidstvu, bychom měli využívat efektivně. Za posledních 200 let průmyslové revoluce se lidem díky strojům podařilo zbavit se těžké fyzické práce, což je skvělý výkon. Jenže ropa jednou dojde. Na druhé straně počet obyvatelstva na Zemi roste a každý chce žít lépe a lépe. Dnes lidé chtějí řídit auto nejen v Evropě a v Americe, ale i v Číně a v Indii. Proto poptávka po pohonných hmotách poroste,“ popisuje situaci profesor Olah.
S METANOLEM NA KRIZI
Podle něj při hledání nových zdrojů může pomáhat zhruba deset let starý postup organické chemie, jehož základem je velice jednoduchá sloučenina, která se jmenuje metanol. Význam metanolu spočívá v tom, že ho lze vyrábět z kysličníku uhličitého. „CO2 patří mezi plyny, které významně přispívají ke skleníkovému efektu, což vyvolává globální oteplování. Když se podíváte ven z okna, vidíte, že vše, co je zelené, představuje malé geniální chemické továrny přírody. Listy absorbují CO2 a pomocí slunečních paprsků, vody a chlorofylu vyrábějí novou živou energii. Než z těchto rostlin opět vznikne ropa či zemní plyn, uplyne několik set milionů let. Na to lidstvo nemá čas. Dnešní chemie ale už umí CO2 vázat. Nikdy jsem nevěřil, že ještě v mém životě dokážeme tento proces uskutečnit i v praktickém životě a že dnes se již v mnoha zemích staví závody na výrobu metanolu,“ říká profesor Olah.
CO2 JAKO ZDROJ ENERGIE
V současnosti se obecně říká – buď snižujme vypouštění kysličníku uhličitého, nebo ho různými způsoby skladujme. Profesor Olah ale přináší nové, mnohem jednodušší a ekonomičtější řešení: vytvořme z CO2 velice účinný zdroj energie. „Když ke kysličníku uhličitému přidáme vodík, vznikne metanol. Tuto technologii můžeme uskutečnit už i ve velkovýrobě. Například v Číně dnes staví asi sto závodů na výrobu metanolu. Na Islandu zatím jeden,“ říká Olah.
Proč zrovna na Islandu, kde je nevhodné klima a nedostatek energetických surovin? „Jediným bohatstvím této země je geotermická energie. Ze země tryská horká voda, která se používá při vytápění a při výrobě elektřiny. Island se před čtyřmi lety obrátil na Evropskou unii s tím, že když mu bude poskytnuta patřičná finanční podpora, může se stát Saúdskou Arábií severu. Pomocí levné elektřiny lze z vody získat kyslík a vodík. Před pár lety mezi vědci vládlo nadšení, že energetickou krizi vyřeší vodík. I dnes tomu věří pár lidí, ale problém je v tom, že zacházení s vodíkem je nesmírně těžké a nebezpečné. Islanďanům to došlo a přešli na naši technologii na výrobu metanolu. Odvolali se na mě a říkali, že mají levnou elektřinu, a když k CO2 přidají vodík, snadno vyrobí metanol. Výsledkem tohoto úsilí je, že se dnes na Islandu staví velký závod,“ chlubí se profesor Olah.
Podle něj je metanol skvělá pohonná hmota. Dá se míchat s benzinem v jakémkoli poměru. Spojíme-li dvě metanolové molekuly, vznikne dimetyleter, což je důležitá surovina pro chemický průmysl, která může zastupovat i naftu. „Z metanolu se tedy dá prakticky vyrábět jakýkoli produkt, který v současnosti získáváme z ropy či ze zemního plynu,“ tvrdí laureát Nobelovy ceny.
Metanol (CH3OH) je jednoduchá organická sloučenina. Význam metanolové chemie v dnešní době roste. Metanol může nahradit klasické pohonné hmoty.
George A. Olah (81)
Jeden z nejznámějších a nejoriginálnějších chemiků současnosti se narodil v roce 1927 v Budapešti. V roce 1949 ukončil studium na Technické univerzitě v Budapešti v oboru organická chemie. V letech 1954 až 1956 byl vedoucím oddělení organické chemie a zástupcem vědeckého ředitele Centrálního výzkumného ústavu Maďarské akademie věd. Poté, co revoluci v listopadu 1956 potlačila vojska Sovětského svazu, Olah emigroval do USA, kde do roku 1964 pracoval jako vědecký pracovník společnosti Dow Chemical Company. V roce 1977 se stal profesorem chemie a ředitelem výzkumu na Hydrocarbon Research Institutu při University of Southern California v Los Angeles. V roce 1991 se stal také ředitelem Loker Hydrocarbon Research Institutu. Jeho příspěvky k chemii superkyselin, karbokationtů a elektrofilní chemii nasycených uhlovodíků byly v roce 1994 oceněny Nobelovou cenou za chemii.
V roce 1999 profesor Olah navštívil i Českou republiku, kde měl na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy přednášku nazvanou The future of hydrocarbons and facing challenge of global warming. Diskutované téma antropogenních zdrojů vzniku oxidu uhličitého a netušené katalytické možnosti jeho redukce na metanol a jiné organické sloučeniny bylo prý prezentováno prostými slovy, způsobem, jaký si může dovolit jen velká vědecká osobnost.
Pionýrské objevy prof. Olaha se odehrávají na pomezí mezi konvenčními pojetími organické a anorganické chemie a přinesly zcela zásadní objevy do obou z těchto oblastí. Jeho pojetí chemie umožnilo vznik celé řadě nových, zcela progresivních chemických reagentů a syntetických metod, které jsou dnes využívány v každodenní chemické praxi.
