Česku sice zatím nehrozí výrazné zpomalení, další vlnu recese ovšem vyloučit nelze, říká členka bankovní rady ČNB
Tuzemská ekonomika v letošním druhém čtvrtletí mírně zpomalila, podle centrální banky ale do konce roku přijde zlepšení. „Zpomalení souvisí s tím, že dluhová krize v Evropě se prostřednictvím snížené důvěry promítá i do reálné ekonomiky. Malá česká otevřená ekonomika, která je závislá na obchodních partnerech v eurozóně, především na Německu, nemůže zůstat nedotčena,“ řekla v rozhovoru s týdeníkem Euro členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová.
ČNB v prognóze vývoje tuzemské ekonomiky na letošní rok svůj výhled zlepšila. Na čem je založen tento optimismus? Na vývozu a částečně na investicích s tím, že domácí poptávka má zůstat stále slabá. Prognóza ČNB předpokládá pro letošní i příští rok růst zhruba kolem dvou procent. Teprve až fiskální politika přestane tlumit poptávku, měla by se v hospodářském růstu pozitivně projevit spotřeba. Na rok 2013 už prognóza počítá s růstem přes tři procenta. Tam už má totiž oslabit vliv současného zpřísnění fiskální politiky, jež omezuje výdaje vlády.
V čem teď vidíte hlavní rizika pro českou ekonomiku? Především ve zpomalení růstu v Německu. Existovaly určité obavy, že celkově slabá důvěra v evropskou ekonomiku by mohla zasáhnout i Česko, ale nepotvrdily se. Je to vidět i na rozhodnutí o zlepšení ratingu Česka. Vidím velké riziko pouze v tom, že zpomalí Německo a jeho prostřednictvím i další partneři českého obchodu.
Nemůže naopak atraktivita české koruny, o které se v současné době mluví, naši ekonomickou situaci ztížit? Samozřejmě i toto riziko se může objevit. Česko je ale vnímáno jako solidní země, což může podpořit příliv přímých zahraničních investic.
Mohou situaci ohledně vývoje tuzemského hospodářství zkomplikovat chystané vládní reformy? Reformy sice mohou ekonomiku krátkodobě zpomalit, nicméně z dlouhodobého pohledu je to věc, která se vyplatí. V dlouhodobém horizontu by se měl v důsledku reforem zvýšit operační prostor pro fiskální politiku, bez nich by byl prostor pro korekci hospodářského cyklu jejím prostřednictvím trvale velmi omezený.
Máte nyní na mysli reformy obecně, nebo se toto vaše vyjádření týká konkrétních reforem, které připravuje současná vláda? Reformy sice nejdou příliš rychle, ale trhy vnímají i ochotu o nich konstruktivně diskutovat. Určitá politická vůle zde je, a to je důležité.
Co mohou Češi v nejbližších měsících očekávat u nezaměstnanosti? V červenci sice stoupla míra nezaměstnanosti o desetinu, ale toto číslo je velmi dobré, protože na trh práce přicházejí noví absolventi a bývá obvyklé i mnohem podstatnější zvýšení. Pracovní trh nyní se zpožděním odráží oživení, ale pokud by současné zpomalení trvalo delší dobu, mohlo by dojít ke zhoršení i na trhu práce. Zatím je problém poklesu důvěry ve vývoj v Evropě příliš čerstvý na to, aby bylo možné spolehlivě odhadnout, zda se situace uklidní, nebo zda dojde k výraznému zpomalení.
Bylo by v současné ekonomické situaci rozumné zvyšovat úrokové sazby? Dlouhodobě jsem toho názoru, že extrémně nízké úrokové sazby jsou pro ekonomiku v krizi krátkodobým řešením. Považovala jsem proto za vhodné začít vracet sazby směrem k jejich neutrální úrovni již v momentě, kdy se potvrdilo oživení, to znamená před rokem. Faktem je, že v současné době čelíme natolik vysoké nejistotě, že nemohu říct, jak budu vidět situaci na příštím měnověpolitickém zasedání.
Je tedy reálné, že sazby půjdou nahoru ještě letos? Bude záležet na inflaci. Růst cen hlavních zemědělských komodit na světových trzích v posledních týdnech zpomaloval, ale není možné říct, jak se dále zachovají investoři, jaká bude poptávka. Zatím sice růst zemědělských cen v Česku zpomaluje, ale pořád je to růst meziročně o více než dvacet procent. Je otázka, jestli dojde k nějaké korekci. Pokud by k ní došlo, inflační cíl by nebyl ohrožen. Pokud nebude následovat korekce, inflace by mohla být vyšší než očekávaná a byl by zde důvod pro růst sazeb ještě letos. Bude záležet na světových trzích komodit, kde je situace zatím hodně zamlžená.
Situace se neustále rychle mění. Lze na základě informací, které máte, podle vás očekávat další vlnu recese? Nejistota je velká. Klonila bych se k tomu, že dojde k oslabení růstu v Německu, ale nečekám návrat do recese. Vyloučit ji nelze, ale evropskou recesi nepovažuji za nejpravděpodobnější scénář.
Co říkáte scénářům řešení evropské dluhové krize? Ozývají se hlasy pro prohloubení integrace, jsou zde návrhy na společný evropský dluhopis, který ale poměrně nebezpečně připomíná americkou sekuritizaci dluhu. To znamená smíchání různých podkladových aktiv s různou mírou rizika do jednoho netransparentního produktu. Problémové státy by přenášely riziko na celou eurozónu. Společný dluhopis by navíc zdražil financování Německa, což by pro jeho ekonomiku byla další zátěž. Ohledně návrhu, zda má Evropská centrální banka získat svůj fiskální protějšek, nedovedu si představit, jak by společné hospodaření sedmnácti velmi odlišných ekonomik mohlo fungovat.
Jak hodnotíte v současné době zadlužení českých domácností? Jejich dluh je v poměru k HDP zhruba třicet procent. Je tedy poloviční, než je v běžných evropských zemích. Toto někdy bývá interpretováno tak, že zde existuje poměrně široký prostor pro další zadlužování domácností. Jenže například aktiva, tedy majetek českých domácností v poměru k HDP, představují asi 80 procent. V evropských zemích je to v průměru kolem dvou set procent. To znamená, že Češi jsou sice méně zadlužení, ale jsou také chudší. V dalším zadlužování proto vidím dost velké riziko.
Relativně nízký poměr zadlužení k HDP je poměrně častým argumentem bank, proč tlačí Čechy k dalším půjčkám… Banky dělají svůj byznys korektně. Je na druhé straně trhu, tedy na zákazníkovi, aby se zadlužoval rozumně. To nás právě vede k podpoře finanční gramotnosti.
Často emotivním tématem jsou vysoké bankovní poplatky tuzemských finančních domů. Může příchod nových bank na český trh tyto platby zlevnit? Můžeme na poplatky nahlížet optikou, že jsou poměrně vysoké, ale byznys bank funguje tak, že lidé mají většinou jen běžný účet. V zemích, které nám bývají předkládány jako příklad levnějších poplatků, mohou být jednotlivé poplatky opravdu levnější. Jenže zde klienti obvykle využívají spektrum služeb a bance pak odvedou na poplatcích v úhrnu více. Navíc bychom si měli vážit toho, že náš bankovní sektor odolal finanční krizi, a to i díky stabilní poplatkové základně. Nejsou to zase takové částky, které by nestály za to, že český bankovní sektor je stabilní.
