Navzdory úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu Jan Zahradil končí ve vedení ODS
Politická smrt? Takové bylo dilema Jana Zahradila poté, co přepustil šéfování delegace devíti modrých europoslanců svému rivalovi Miroslavu Ouzkému. Eurorealista Zahradil se tím fakticky připravil o členství v nejužším vedení Občanské demokratické strany. Co bylo příčinou? „Chtěl jsem se naplno věnovat Evropské konzervativní a reformní skupině,“ říká její nový místopředseda Zahradil. Jiné vysvětlení nabízí animozita mezi Zahradilem a Ouzkým způsobená sestavením volební kandidátky ODS a politickým směřováním klubu v Evropském parlamentu (EP).
Týmový neduh
Před volbou šéfa delegace europoslanců za ODS se Zahradil spoléhal na podporu tradičních euroskeptiků Hynka Fajmona a Ivo Strejčka. Dále sázel na čerstvě zvolenou Andreu Češkovou, která se k údivu mnoha členů ODS dostala do první desítky kandidátů do EP. Zasadil se o to právě Zahradil. Češková přitom nebyla jedinou ženou s evropskou ambicí. Dle dobře informovaného zdroje z Bruselu Ouzký prosazoval do stejné pozice ředitelku své kanceláře Magdalenu Frischovou. Neuspěl. Byla to pro něho vedle vlastního špatného umístění na kandidátce (šesté místo – pozn. red.) druhá rána. Ouzkého, který je v ODS vnímán jako eurofil, však podpořila skupina poslanců, jež byla připravená zvolit šéfem delegace nejprve Oldřicha Vlasáka. Do ní patřil i Milan Cabrnoch a Edvard Kožušník.
Vůle zbavit se Zahradila však převážila. Zmíněná koalice rozšířená o exhejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského se nakonec přiklonila k Ouzkému. „Jsme přece velcí kluci a demokraté,“ komentoval neúspěch Zahradil. Podobně zlehčoval ztrátu pozice ve vedení občanských demokratů. Vzápětí však dodal, že do politiky může mluvit i nadále. „Mohu kdykoli přijít na grémium nebo výkonnou radu jako host s právem poradního hlasu.“
Eurorošáda
Zahradil potřebuje vykázat úspěch euroskeptické frakce, se kterou však všichni jeho straničtí kolegové nesouhlasí. Frakce nezačala nejšťastněji. První „trapas“ se objevil hned při volbě šéfa nového uskupení 55 pravicových politiků z více než sedmi set členů EP. Měl se jím stát Brit David Kirkhope. Součástí politických dohod bylo prosadit Michala Kamińského, šéfa polské delegace, na post místopředsedy EP. Plán se zhroutil po oznámení kandidatury Edwarda McMillan-Scotta na stejnou funkci. Tento britský politik se nesmířil s posunem více doprava.
Dle Zahradila za vším byla osobní publicita, snaha zpochybnit odchod konzervativních stran z lidovecké frakce a touha po funkci. Poláky uchlácholila až nabídka Kamińskému na předsedu Evropské konzervativní a reformní skupiny (ECR). Vytoužený klid to však nepřineslo. Média v Evropě včetně pravicových jsou totiž plná kritických komentářů. Kamińskému se vyčítá členství v mládežnické organizaci označované za antisemitskou a setkání s nechvalně proslulým chilským generálem Augustem Pinochetem.
Lisabon–Londýn–Praha
Květen 2010 rozhodne o budoucnosti Evropy, protože do sídla britského premiéra Downing Street 10 by se měl nastěhovat šéf konzervativců David Cameron. Pevně v to věří mnoho členů ECR. „Je to jediný politik, který bude mít sílu prosadit novou evropskou vizi. Německá kancléřka Angela Merkelová ani francouzský prezident Nicolas Sarkozy nepatří mezi lídry, kteří by mohli vtisknout Evropě novou tvář,“ přidává se Zahradil.
Nová vize pro Evropu bude možná bez Lisabonské smlouvy. Cameron totiž již dříve prohlásil, že by ve funkci britského premiéra vypsal referendum o přijetí smlouvy. Zahradil připouští, že by to mohlo nastat za předpokladu, že by se v EU nedokončila její ratifikace. To se týká také České republiky. „Kdyby Lisabonská smlouva spadla pod stůl, nezlobil bych se. Stejně jako mnoho lidí v Evropě,“ dodává český eurorealista.
