Sázka na nejistotu

Mezinárodní debata může plány na základnu v Brdech definitivně pohřbít

Plán vybudovat na českém území americkou radarovou základnu se pomalu, ale jistě vymyká Topolánkově vládě z kontroly. Už do něj nemluví pouze Rusové, po mezinárodní debatě volají i členské státy NATO a Evropské unie. Nedá se proto vyloučit, že celá operace se vytratí do ztracena a žádná základna ve střední Evropě nebude. Tím spíš, že se blíží americké prezidentské volby a nový vládce Bílého domu vůbec nemusí být tak horlivým zastáncem protiraketové obrany jako George W. Bush.

Úřady mají jasno.

Až dosud jde všechno podle americko-českého plánu. Spojené státy už od Topolánkovy vlády dostaly předběžný souhlas se zahájením vyjednávání o možném umístění radaru protiraketového systému na českém území. Příslušná diplomatická nóta, která navíc obsahuje ne příliš konkrétní žádost o poskytnutí „zesílených bezpečnostních záruk USA“, dorazila do Washingtonu v minulém týdnu.
Minulé pondělí přijel do Prahy pětičlenný tým amerických odborníků na protiraketovou obranu. Tuzemské ministerstvo obrany, které plán na vybudování základny otevřeně podporuje, oznámilo, že experti provedou ve Vojenském újezdu Brdy „několik měření, která jsou potřebná pro upřesnění technické specifikace míst pro potenciální umístění radarové stanice“. Také ministerstvo zahraničí má jasno. V informačním materiálu z října 2006 K otázce zapojení ČR do systému obrany proti balistickým raketám předpokládá, že dohoda s Američany bude uzavřena v roce 2007, po provedení „rekognoskačních návštěv“ a „zhodnocení dopadu na životní prostředí“. Stejný zdroj dále uvádí, že projekt má být dokončen v letech 2007 a 2008, vlastní výstavba zařízení proběhne do roku 2010 a v roce 2011 se uskuteční testy systému.
V České republice tedy proráží americký plán poměrně hladce. Vše ale může zkomplikovat mezinárodní debata, po které začaly v posledních dnech volat členské země Evropské unie a Severoatlantické aliance. Některé z nich se totiž obávají, že systém protiraketové obrany může zbytečně popudit Rusko. Americký plán z toho důvodu kritizoval například šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier, proti vystupují i někteří francouzští a italští politici.

Diskuse musí být.

Zahájení mezinárodních rozhovorů podpořil i bývalý generální tajemník NATO a současný evropský „ministr zahraničí“ Javier Solana. „Evropská unie sice není obrannou aliancí, ale má vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku a může o systému protiraketové obrany debatovat. Měla by. Sice o něm nemůžeme rozhodovat, ale můžeme o něm velmi otevřeně mluvit. Je pravda, že každý stát má suverénní právo rozhodovat o své obraně a bezpečnosti, ale takové rozhodnutí musí být v souladu s obecnými evropskými bezpečnostními zájmy,“ prohlásil Solana při debatě v Evropském parlamentu.
Smlouva o EU členské země odrazuje od vzájemného zasahování do vnitrostátní bezpečnostní a obranné politiky, nicméně současně konstatuje, že „členové by se měli vyvarovat jakékoli akce, která by byla v rozporu se zájmy unie“ nebo která by mohla ohrozit její jednotu. Členové navíc mají podle smlouvy povinnost informovat ostatní o svých obranných plánech a v případě potřeby je s nimi konzultovat.
Solanův postoj získal v europarlamentu jasnou podporu. „Je to tak,“ prohlásil například předseda jeho zahraničního výboru Jacek Saryusz-Wolski: „Nemáme kompetenci o tom rozhodovat, ale máme kompetenci o tom diskutovat.“ Saryusz-Wolski následně předvolal k dalšímu slyšení o protiraketové obraně plánovanému na 7. května generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera. Nejvyšší představitel Severoatlantické aliance de Hoop Scheffer se už ale k problematice protiraketového deštníku několikrát vyjádřil: i když respektuje bilaterální česko-americké rozhovory, podporuje i širší debatu na půdě NATO.
Výsledek takové debaty je značně nejistý, to přiznává i šéf NATO. „Jak jistě víte, NATO má šestadvacet členů. Je to aliance založená na dohodě, na konsenzu. Takže já nemůžu říct, jak dlouho bude debata o protiraketové obraně, která už byla zahájena, trvat. Nemůžu vám dát žádný harmonogram… Ale jako vždy v dějinách NATO nějaké dohody jistě dosáhneme,“ prohlásil de Hoop Scheffer.
Problematika protiraketové obrany se už předminulý týden probírala na zasedání Rady NATO-Rusko a dvakrát při jednání Severoatlantické rady. Rusko i nadále proti americkým plánům protestuje a tvrdí, že jsou namířeny i proti jeho zájmům. Z dosavadních jednání zatím nevyplynul ani náznak, že by NATO mohlo „americký deštník“ převzít a provozovat jako společný alianční projekt, což například požadují čeští zelení.

Nejistá Amerika.

Mezinárodní debatou ale „komplikace“ ani zdaleka nekončí. Největší nebezpečí na systém protiraketové obrany paradoxně číhá přímo v Americe. Současný americký prezident a horlivý zastánce „hvězdných válek“ George W. Bush totiž už za rok opustí Bílý dům a jeho nástupce - nebo nástupkyně - může mít na budování systému protiraketové obrany zcela odlišný názor. Bude ale pochopitelně záležet na mezinárodní situaci a na chování Íránu a severní Koreje, označovaných za „neposlušné státy“.
Analytik amerického Střediska pro obranné informace Sam Black se už nyní pokusil předpovědět, jak by se mohl příští americký prezident k otázce protiraketové obrany postavit. Zkoumal postoje čtyř politiků, kteří o post prezidenta seriózně usilují - demokratické senátorky za stát New York Hillary Clintonové, demokratického senátora z Illinois Baracka Obamy, bývalého republikánského starosty New York City Rudy Giulianiho a konečně republikánského senátora za Arizonu Johna McCaina.
McCain bude zcela jistě pro, svou podporu protiraketové obraně nijak neskrývá. Obama se k vojenské problematice zatím příliš nevyjadřoval. „Má proto dobrou manévrovací pozici,“ píše Black. Ani Giuliani se dosud nijak zvlášť nevyprofiloval. Pravděpodobně ale bude pro, účastnil se totiž akce, na které zazněla silná podpora protiraketové obrany. „Neprotestoval,“ konstatuje analytik Sam Black. Proti by nejspíše mohla být Hillary Clintonová. „Celkem čtyřikrát hlasovala v Senátu proti financování systému protiraketové obrany. Naposledy podpořila usnesení, kterým by se převedlo padesát milionů dolarů na programy nešíření jaderných zbraní,“ píše Black. Na druhé straně se Clintonová poslední dobou snaží poopravit svůj mediální obraz pacifistky a čím dál tím častěji se objevuje ve společnosti vojáků. „V kampani může překvapit a protiraketovou obranu podpořit silněji, než se dá soudit ze zápisu o senátním hlasování,“ uzavírá Black.