Zásadní změna taktiky - tak by se dal ve stručnosti charakterizovat současný návrh struktury rozpočtu Ministerstva zemědělství ČR (MZe) v porovnání s letošním rokem. Zatímco v letošním rozpočtu vsadilo MZe maximální možné rozpočtem garantované peníze na podporu zemědělské produkce a případné zvyšování financí na rozvoj venkova nechalo na dohodách s ministerstvem financí, v příštím roce by tomu mělo být naopak.
To je samozřejmě krok správným směrem, protože rozvojové programy jsou z větší části spolufinancovány z Bruselu, pakliže ovšem česká strana vyčlení svůj díl peněz. Peníze v tomto smyslu „dělají peníze“, takže v případě Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) dá EU na každou českou korunu čtyřnásobek a v případě Operačního plánu (OP) zhruba dvě koruny padesát. Pokud by česká strana svůj díl spolufinancování nenaplnila, násobně by se snižovalo i množství peněz z Bruselu. Samozřejmě - čerpání podpor na HRDP a OP znamená pro podnikatele administrativu spojenou s vytvářením a schvalováním projektů. To mimo jiné nahrává právnickým osobám typu zemědělských družstev, které k tomu mohou využít své aparáty - na rozdíl od soukromníků, kteří takové pracovníky nemají. V některých zemích staré Unie dokonce drobnější zemědělci dotace ze strukturálních fondů kvůli byrokracii vůbec nevyužívají. Jenže právě v tom tkví jedna z šancí našich zemědělců - již v rámci předvstupních podpůrných programů naši podnikatelé prokázali svou flexibilitu a fondy jako PHARE nebo SAPARD využili nejvíce z kandidátských zemí. Trend pokračuje i po vstupu do Evropské unie. Ale zpět k rozpočtu, který obsahuje kromě zmíněné pozitivní změny strategie financování zemědělství také dvě zásadní negativa. Skutečnost, že v něm nejsou prostředky na pozemkové úpravy a protipovodňová opatření, je trestuhodná a nedotýká se jen zemědělců. Zarážející přitom je, že MZe tyto zdroje, alespoň při tlaku na zvyšování svého rozpočtu, nedefinovalo jako priority. Aby totiž bylo jasno: pozemkové úpravy jsou základní podmínkou k dořešení vlastnických vztahů na lokální úrovni, stabilizují podnikatelské prostředí jasně definovanou půdní držbou a jsou klíčové při přípravě územního plánování. Oblast vodního hospodářství a zejména protipovodňové prevence je pro stabilizaci podnikatelských podmínek zemědělců rozhodující také. Navíc v sobě obsahuje veřejný zájem minimalizace klimatických rizik, s nimiž se potýká celá společnost. A tak se nabízí domněnka, že MZe sice opticky klade vyšší důraz na podporu rozvoje venkova, vnitřními prioritami ale stále zůstává podpora produkce, a to ještě jen části zemědělských podnikatelů z řad právnických osob. Kdyby totiž MZe zdůrazňovalo priority pozemkových úprav a investic do vod, došlo by v některých lokalitách k omezení buď produkčního (voda), nebo vlastnického (půda) vlivu transformovaných JZD, kterým současný stav docela vyhovuje. Ostatně i programy na rozvoj venkova se dají produkčně využít. V rámci OP byla v letošním roce vyčleněna nemalá částka na podporu nákupu zemědělských strojů - což je ovšem klasická podpora produkce - z programu na rozvoj venkova.
