Online crowdfunding v oblasti medicíny nepřináší zdaleka tolik peněz, kolika se různé organizace na sociálních sítích chlubí. Nová studie poukazuje na skutečnost, že nerovnost v přístupu ke zdravotnictví se dokonce ještě prohlubuje. Docentka z Fakulty ošetřovatelství a zdravotnických studií na Washingtonské univerzitě Nora Kenworthy provedla společně se sociologem Markem Igrou rozsáhlé posouzení vlivu crowdfundingu na zdravotnictví v USA, výsledky následně publikovali v časopise American Journal of Public Health.
Jejich výzkum dokázal, že lidé žijící ve státech s nižšími pojistnými sazbami, kteří svým lékařům dluží více peněz, se s větší pravděpodobností pokusí získat peníze prostřednictvím crowdfundingových webů, ale méně pravděpodobně uspějí. Mezi lety 2016 a 2020 na crowdfundingové platformě GoFundMe spouštěli sbírky na lékařskou péči nejčastěji členové komunit s nízkými příjmy, kterým není poskytováno dostatečné zdravotní pojištění. Nicméně kampaně z druhé strany společnosti, tedy ty, jež vytvořili zástupci bohatších vrstev s vyšší mírou pojistného krytí, vynesly podstatně více peněz.
Autoři studie během pěti let porovnávali data ze státních a okresních sčítání lidu s výsledky více než 437 tisíc sbírek na zmíněné platformě. Ta zastřešuje 90 procent veřejných sbírek ve Státech, z čehož třetina se týká lékařství. Vyšlo jim, že za tu dobu se celkově vybraly dvě miliardy dolarů (42,4 miliardy korun) od 70 tisíc přispěvatelů, přičemž na jednu kampaň vycházelo v průměru téměř dva tisíce dolarů (42 385 korun). Celkově vybraná částka ale každým rokem klesá – v roce 2016 pacienti získali v průměru 4150 dolarů na sbírku (87 950 korun). Aktivisté si říkají o méně, ale stejně dosahují nižší průměrné úspěšnosti. V 16 procentech kampaní se totiž nevybralo vůbec nic, své na začátku vytyčené cíle splnilo jen 12 procent crowdfundingů.
„Většina sbírek nedosáhne k velkému počtu lidí. Nejsou virální,“ tvrdí Igra, který vyučuje na Washingtonské univerzitě v Seattlu. Cituje ho web Science News. „Výnosy byly ve srovnání s potřebnými léčebnými výlohami lidí pozoruhodně nízké. To může sklíčit i ty, kdo mají pojištění. Ale ty, kteří ho nemají, to zničí,“ pokračuje.
Chudé Mississippi
Nejvíce amerických pacientů, kteří se kvůli léčbě museli zadlužit, žije v Mississippi. Zde se nachází i největší podíl občanů bez zdravotního pojištění. A aby toho nebylo málo, na žebříčku sestaveném oběma výzkumníky se tento stát objevil na posledním místě – ze všech padesáti srovnávaných regionů se tu skrze crowdfunding vybralo nejméně peněz. Nejúspěšnější byli naopak žadatelé ve Vermontu, tedy ve státě, kde žije nejnižší procento nepojištěných Američanů. Jejich dluhy vůči nemocnicím se pohybovaly v rámci statistiky v průměrných hodnotách.
Vědci také zjistili, že na sociálních sítích se – nepřekvapivě – dává prostor pouze nejúspěšnějším kampaním. To v lidech vyvolává mylný dojem, že crowdfunding funguje a může jim reálně pomoci, dodává Kenworthy, která se v Bothwellské části Washintonské univerzity zabývá výzkumem veřejného zdraví. „Musíme otevřít oči a přiznat si, že crowdfunding může být náplastí jen na určité problémy. Má své limity,“ vysvětluje doktorka.
Ošetření v ceně garsonky
„Crowdfunding je příznakem chyb amerického zdravotního systému, nikoli jejich řešením,“ sdělila webu UPI viceprezidentka pro pokrytí zdravotní péče a přístup k ní v neziskové organizaci Commonwealth Fund Sara Collinsová. Sama se na studii nepodílela. V komentáři však píše, že američtí politici by měli spíš pátrat po důvodech, proč tamější občané mají potřebu pořádat veřejné sbírky. Jako řešení navrhuje například rozšíření současného programu Medicaid, který zajišťuje zdravotní pojištění chudším občanům, a snížení výdajů na pojištění pro ty, kteří si ho zařídili soukromě.
Medicaidu se dařilo hlavně v rámci programu Obamacare během funkčního období 44. amerického prezidenta, nicméně do dvanácti jižních států se nestačil rozšířit. V té sobě se o sbírkách na účty za lékařskou péči často mluvilo jako o ,ad-hoc‘ záchranné síti, tedy o prostředku, na jaký se mohou nepojištění nebo podpojištění obrátit v případě potřeby. Kenworthy každopádně míní, že realita je jiná – pacienti částky za lékařské výlohy považují za ‚astronomické‘. Příkladem může být třeba účet v hodnotě 64 525 dolarů (1,4 milionu korun), kterým se neznámý autor pochlubil na sociálních sítích, nebo následující tweet spisovatelky a aktivistky Marisy Kabasové.
https://twitter.com/MarisaKabas/status/1389222067472633859?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1389222067472633859%7Ctwgr%5E%7Ctwcon%5Es1_&ref_url=https%3A%2F%2Fembedly.forbes.com%2Fwidgets%2Fmedia.html%3Ftype%3Dtext2Fhtmlkey%3D3ce26dc7e3454db5820ba084d28b4935schema%3Dtwitterurl%3Dhttps3A%2F%2Ftwitter.com%2Fmarisakabas%2Fstatus%2F1389222067472633859image%3Dhttps3A%2F%2Fi.embed.ly%2F1%2Fimage3Furl3Dhttps253A252F252Fabs.twimg.com252Ferrors252Flogo46x38.png26key3D3ce26dc7e3454db5820ba084d28b4935
https://twitter.com/MarisaKabas/status/1389258925699108865
https://twitter.com/MarisaKabas/status/1389039352160952323?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1389039352160952323%7Ctwgr%5E%7Ctwcon%5Es1_&ref_url=https%3A%2F%2Fembedly.forbes.com%2Fwidgets%2Fmedia.html%3Ftype%3Dtext2Fhtmlkey%3D3ce26dc7e3454db5820ba084d28b4935schema%3Dtwitterurl%3Dhttps3A%2F%2Ftwitter.com%2Fmarisakabas%2Fstatus%2F1389039352160952323image%3Dhttps3A%2F%2Fi.embed.ly%2F1%2Fimage3Furl3Dhttps253A252F252Fabs.twimg.com252Ferrors252Flogo46x38.png26key3D3ce26dc7e3454db5820ba084d28b4935
Zdravotní problémy mohou pochopitelně postihnout rovněž bohatší část obyvatelstva, přičemž i těmto lidem (pakliže se nejedná vyloženě o dolarové miliardáře) může delší pobyt v nemocnici způsobit vinou tamního zdravotního systému velké finanční potíže - že by jim byla lékařská péče odepřena, ale většinou nehrozí. „Tohle podtrhuje potřebu komplexnějších a spravedlivějších bezpečnostních programů především pro ty, kdo je potřebují nejvíc,“ prohlašuje Kenworthy.
Pomůžeme sobě rovným
Dokonce i v zemích, jako je Kanada nebo Spojené království, kde existuje určitá forma zdravotní péče úplně pro každého, poukazuje její studie na propastné rozdíly v přístupu k jednotlivým pacientům. V těchto zemích se sbírky pořádají především za účelem pokrytí nákladů nepřímo souvisejících s nehodami či chorobami, jako jsou ušlé mzdy, náklady na dopravu nebo péči o děti. Demografické složení jednotlivých oblastí tam ale podle Kenworthy určuje budoucí úspěšnost kampaní stejně jako v USA. Dle studie z roku 2019 se totiž na pacienty s rakovinou ve veřejných sbírkách vybralo nejméně peněz právě v regionech s nízkými průměrnými příjmy a malou mírou vzdělanosti.
Bývalý šéf GoFundMe Robert Solomon závěry studie důrazně odmítl s tím, že celá myšlenka je podle něj „hovadina“. Podle Jeremyho Snydera, vědce z Univerzity Simona Frasera v kanadském Burnaby, se však plete.
„Crowdfunding se do značné míry opírá o sounáležitost mezi lidmi. Ti se většinou sdružují do komunit na základě prostředí, v němž se pohybují – lidé raději podpoří aktivistu, který pochází z podobného prostředí jako oni sami a má obdobný příjem,“ napsal Snyder v komentáři ke studii, ačkoliv se na ní přímo nepodílel. „Pokud má GoFundMe data, která naznačují opak, mají povinnost je zveřejnit,“ uzavřel.
