Nevšední maminka prezidenta prý měla vliv i na regulaci nájemného
Mít monarchii, byla česká veřejnost minulý čtvrtek svědkem pohřbu Královny matky. Zesnulé Marii Klausové (92), matce prezidenta Václava Klause, by však tento čestný titul slušel i v republikánském Česku. Když týdeník EURO připravoval přílohu o rodokmenu a rodových kořenech současné hlavy státu (EURO 48/2005), řada známých i příbuzných Klausovy rodiny se shodla na tom, že šlo o neobyčejnou ženu s neobyčejným vlivem na svého syna. „Málokdo má maminku tak rád jako Václav Klaus,“ řekl v létě 2004 o jejich vztahu dávný Klausův přítel a ministr jeho dvou vlád Jan Stráský. „Mamince volal každý den, dokonce měl tyto telefonáty v programu. Občas ji zval na oběd, třeba jsme se sešli ve sněmovně v jídelně,“ vzpomínal Stráský na kontakty matky a syna, tehdejšího premiéra.
Deregulovat nelze.
Poslední dva roky života trávila Marie Klausová kvůli zdravotním problémům v synově blízkosti, zejména na zámku v Lánech. Až do své devadesátky však suverénně vládla svou domácností na pražských Vinohradech a její život a názory bývaly pro politika Václava Klause často vodítkem. „Kvůli tomu malému bytečku v soukromém domě na Tylově náměstí Klaus získal přesvědčení, že nesouhlasí s rychlou deregulací nájemného. O tom jsem hluboce přesvědčen,“ vzpomínal před dvěma lety Stráský. „Ne snad proto, že by nechtěl mamince finančně vypomáhat, ale říkal: ´Já to dobře znám, já to viděl u mojí matky. Ne, to se udělat nemůže, to by vyletěl ten nájem vysoko.´ A nešlo ho přesvědčit o opaku,“ vypráví někdejší ministr za ODS.
Už jako prezident se Klaus evidentně inspiroval vztahem k mamince v pasážích svých novoročních projevů, kde apeloval na úctu ke stáří a starším lidem, což bylo téma u něj do té doby velmi vzácné.
Byla-li Marie Klausová silnou osobností v pokročilém věku, dvojnásob to platí o jejím mládí. „Marie byla velmi ctižádostivá,“ řekla týdeníku EURO před dvěma lety o prezidentově mamince její mladší sestra Helena Tvrzová. Připomněla v té souvislosti její dvě básnické sbírky a zejména malířský talent. Ten vyzdvihla i dávná kamarádka z dětství Ludmila Řeháčková. „Její rodiče umělecky založeni nebyli, ale Máňa ano. Byla to taková duše poetická,“ uvedla.
Měšťanská krev.
Dá se říci, že noblesu a jisté aristokratické rysy zdědil prezident Klaus právě po své matce. Zatímco otec Václav Klaus starší (*1901, +1974) narozený v Milči u západočeského Nepomuku měl v genech spíše zemité venkovské prostředí, Marie Klausová (*1914 v pražských Vršovicích) milovala Prahu a městský život. Navenek se to projevovalo tatínkovým zájmem o turistiku a maminčinými sklony k umění. Vyučila se ruční výrobě uměleckých předmětů, a v již zmíněném domě na Tylově náměstí si dokonce před válkou otevřela ateliér s několika zaměstnanci. Později rodinu živil manžel, ale po jeho smrti se paní Marie začala věnovat práci ve Špálově galerii a vytvořila si četné kontakty mezi umělci. „To je pražská dáma, od ní má Václav Klaus ten důraz na oblečení, na úpravu,“ charakterizoval ji Stráský.
Rodiče Marie Klausové prožili většinu života chudě na pražské periferii ve Strašnicích. Jenže zatímco rodina její matky pocházela z velmi skromných poměrů České Sibiře (Václava Klause rodinný vztah k tomuto kraji inspiroval počátkem sedmdesátých let ke koupi chalupy v Prudicích u Tábora; že však během svých pověstných pochodů do Prčice míjí rodný dům své babičky, v té době zřejmě netušil), otec Karel Kail, obchodník s koberci u kdysi známé firmy Haas a synové sídlící na pražských Příkopech, měl movitější měšťanské předky. Ba přímo průkopníky kapitalismu. Otec Otto Kail provozoval pivovar na Starém Městě, žil jeden čas v domě na Malé Straně naproti sněmovně a jeho švagrem byl slavný malíř Mikoláš Aleš.
Otto Kail totiž přišel do Prahy v sedmdesátých letech 19.století ze zámečku Budský dvůr u Mirotic, kde se začala Alšova slavná láska k Ottově sestře Marině Kailové. Alšovy malířské vlohy na vnučku jeho švagra pochopitelně nemohly mít vliv, přesto se rodové propojení s národním malířem v Klausově rodině uctívá a připomíná dodnes. Prezidentova teta Helena Tvrzová připomněla, jak Aleš dětem svých příbuzných kreslíval na papír obrázky. „Jenže děti včetně našeho tatínka z nich dělaly vlaštovky, protože věděly, že jim druhý den nakreslí zase další. Později si za to rvaly vlasy. Sestra i já jsme ještě osobně znaly Marinu Alšovou, nosívala vždycky šátek kolem hlavy,“ zavzpomínala pro týdeník EURO.
Průkopníci kapitalismu.
Kromě Alše jsou ozdobou rodokmenu Klausova rodu z matčiny strany Baťkové čili předci Ottovy matky. Ti coby pachtýři Budského dvora prosluli na Miroticku a Březnicku ve druhé polovině devatenáctého století mimo jiné stavěním silnic, pivovarů a zakládáním průmyslu. Jimi postavené objekty dodnes stojí. Z hlediska Václava Klause jako obnovitele českého kapitalismu je tato kapitola rodinné historie zvlášť pozoruhodná. Kailovské kořeny Marie Klausové však po meči proti proudu času míří od Otty přes Budský dvůr do Strakonic až do kdysi německy mluvícího městečka Dubá u České Lípy. Tam se Kailové počátkem 19.století zabývali obchodováním a zpracováním kovů.
Tak jako předci Marie Klausové nenápadně symbolizují trendy v národních dějinách, i život samotné paní Marie psala historie. V dětství nadšená členka strašnického Sokola, později manželka československého vlastence budujícího za první republiky infrastrukturu na Podkarpatské Rusi, se za války během letních prázdnin uchylovala s dětmi Vašíkem a Alenkou do kraje své matky. V penzionu Kamenná Lhota na Táborsku jim tehdy vyvářela kuchařka z proslulého pražského lahůdkářství německy cítícího podnikatele Lipperta, jehož někdejší vilu na Ořechovce v počátku svého prezidentského angažmá obýval prezident Klaus…
Říká se, že úmrtí blízké osoby v každém případě změní pozůstalé. Václav Klaus už ale není ve věku, kdy by taková bolestná událost mohla rozkolísat jeho životní postoje a názory.
