Teď máme elektřiny dost, už za pár let nám ale může chybět Konec temelínského snu nepřekvapil.
Už rok, možná dva bylo jasné, že nelze začít stavět bez nějaké formy státní garance, protože šílená evropská energetická politika stlačila ceny silového proudu pod náklady a žádný statutární orgán privátní firmy takovou investici nemůže schválit. A potom, co Evropská komise odmítla žádost Velké Británie o státní garanci výkupní ceny pro budoucí jadernou elektrárnu Hinkley Point, bylo fakticky rozhodnuto. Sluší se dodat, že ukončení tendru zrežírovalo vedení ČEZ a vláda bez chyby, takže nějaká náhrada vynaložených nákladů obou soutěžících evidentně nehrozí.
Namístě je však otázka, co teď. Na jedné straně se zdá, že si ministr financí Andrej Babiš bude moci do ČEZ sáhnout pro víc peněz, než sahali jeho předchůdci, ale to je tak jediná jistota, kterou máme. Samozřejmě kromě té další, méně radostné jistoty, že nějaké elektrárny potřebovat budeme a že neexistuje žádný klasický energetický zdroj, který by bylo možné postavit bez státní garance či bez přímé účasti vlády.
Je samozřejmě pravdou, že nyní máme elektřiny spoustu a docela ve velkém ji vyvážíme. Předpoklady staré nějakých šest až osm let, že kolem roku 2015 už na vývoz energie stačit nebude, se ukázaly jako chybné, ale přitom je třeba brát v úvahu, že po většinu té doby byla v Česku i u našich hlavních obchodních partnerů poptávka po energiích utlumena krizí. A časy se mění. Například koncem minulého týdne vydala německá Spolková agentura pro síťovou infrastrukturu varující prognózu, že již v roce 2017 může dojít v zimě při vysokém zatížení sítě k výpadkům z důvodu nedostatku elektřiny vlivem postupného odstavování klasických, zejména jaderných zdrojů energie. A co si budeme povídat, Němci i v tomto mají tak trochu náskok kvůli svému rozhodnutí zbavit se jaderné energie, ale další země Evropy je budou dohánět, protože i jim budou jaderné zdroje dožívat. A nejen jaderné. Přitom nic nepůjde ekonomicky postavit. My máme čas do roku 2030, možná o pět let déle, než nám přestane stačit výkon existujících zdrojů. Samozřejmě pokud nám Brusel dovolí protáhnout životnost Dukovan někam do roku 2035. I to je však v současných šílených poměrech evropské politiky velkou otázkou. Přitom doba výstavby jaderné elektrárny se dá odhadnout minimálně na patnáct let. U plynu či uhlí na nějakých osm až deset let. Na rozhodnutí, co dál, tedy toho času zase tolik není.
Ministr průmyslu Jan Mládek přišel s nápadem, že by Temelín dostavěl stát sám, ve stoprocentně vlastněné státní firmě. Tím se prý obejde zákaz Evropské komise poskytovat garance. Je ale otázkou, zda na to eurokomise skočí, protože ty garance tam budou tak jako tak a státní firma bude na trhu evidentně zvýhodněna oproti privátním subjektům.
Svázanost evropskou energetickou politikou je fatální a v situaci, kdy Brusel není schopen nějaké reflexe a reakce na již zcela evidentní rozpad energetických trhů, hrozbu akutního nedostatku elektřiny v blízké budoucnosti a na již v současnosti citelnou ztrátu konkurenceschopnosti evropského průmyslu, to pro nás nevypadá vůbec dobře.
Tedy pro nás spotřebitele a podnikatele. Pokus dál dramaticky navýšit podíl ekonomicky neudržitelných obnovitelných zdrojů energie, o němž se nyní vyjednává, vypovídá o situaci více než výmluvně. Hlas rozumu slyšet není a současná vláda se svou proevropskou politikou bude moci předvést, jak umí mlčet, protože české požadavky nebude nikdo poslouchat, jako neslyšel na české zájmy tlumočené protibruselskou administrativou Petra Nečase.
Pro ČEZ a jeho akcionáře to ale žádná katastrofa není. A odstoupení od dostavby Temelína už vůbec ne. Firma udržuje solidní finanční výkon, vzhledem k situaci na trhu může být významným hráčem při konsolidaci evropského trhu, k níž nevyhnutelně dojde.
I nedávno mocné energetické giganty budou vinou politiky již brzy na prodej, a to za hubičku. ČEZ tak může v klidu čekat na doby, až se zásobování proudem začne rozpadat a cena silové elektřiny vyletí do nebeských výšin. Nakolik to potěší voliče při pohledu na ošklivě rychle se otáčející elektroměr, je asi každému jasné.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
