Řada zemí EU nechce zjednodušit vydávání víz občanům z východní Evropy
Vznik takzvaného Východního partnerství je jedním z nejdůležitějších výsledků českého předsednictví EU. Zůstává však otázkou, zda se tuto iniciativu podaří naplnit konkrétním obsahem. V souvislosti se zeměmi, jichž se má Východní partnerství týkat – Běloruskem, Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem – je třeba zmínit oblast, kde naše předsednictví úspěšné nebylo. A sice problematiku víz. Přes sliby, společné deklarace premiérů a ministrů zahraničních věcí Visegrádské čtyřky a vzletné heslo „Evropa bez bariér“ se v této oblasti během našeho předsednictví neudálo takřka nic. Jedná se o problematiku mimořádně citlivou na obou stranách nové schengenské hranice, jež vznikla po vstupu nových členských zemí do tohoto prostoru v roce 2007. Pro Čechy, Slováky, Poláky, Maďary a obyvatele Pobaltí znamenalo zrušení hranic se západní Evropou definitivní odstranění železné opony. Pro občany Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí východní Evropy tím vznikla opona nová. Zatímco v devadesátých letech mohli bez víz cestovat do Polska i dalších zemí dnešní EU, s Schengenem přišly nepříjemné povinnosti. Po jejich zavedení se dotčené země právem cítily odstrčeny od rozšiřujícího se klubu EU.
Ach ti byrokraté Pro vstup do schengenského prostoru musejí Arméni, Gruzínci a Ukrajinci kvůli vyřízení víza podstoupit mnohem složitější a také dražší proceduru. Často přitom jde o maraton s nejistým koncem. Tolik kritizované vydávání víz do USA pro Čechy v tomto srovnání vychází jako byrokratický sprint. Podle dobře informovaných zdrojů konzulární úředníci často – v rozporu s platnými pravidly – požadují nesmyslné dokumenty a žadatelům dokonce tykají. Za podání žádosti navíc cizinec zaplatí 35 eur na Ukrajině, v Moldavsku a Rusku a celých 60 eur v ostatních zemích. Tato částka pro většinu obyvatel představuje podstatný díl měsíčního příjmu. Zaplacení obnosu navíc nezakládá jistotu, že vízum dostanete. Pokud jste kupříkladu mladší žena, konzulární úředník může usoudit, že existuje vážné riziko, že se budete živit prostitucí a vízum nedostanete ani v případě, že máte pozvání a řádné zaměstnání. Výjimečné nejsou ani případy, kdy vízum nezískali rodiče, jejichž děti v jedné ze zemí Schengenu legálně žijí či studují.
O vízech a dobrém sousedství Řada unijních zemí včetně Francie, Španělska a Rakouska, ale také české ministerstvo vnitra se staví proti jakémukoliv zjednodušování pravidel pro vydávání víz občanům z východní Evropy. České ministerstvo zahraničních věcí v této otázce dlouhodobě prohrává s resortem vnitra, jenž argumentuje především strachem z přílivu přistěhovalců. Unie tak postupuje nejen nekonzistentně, ale i nesmyslně a ve výsledku ohrožuje sama sebe. Hovoří-li se ve všech unijních dokumentech o společném zájmu, aby si východoevropské státy vybudovaly demokratické instituce a byly dobrými sousedy EU, pak nemůžeme vůči jejich občanům uplatňovat restriktivní vízovou politiku. Platí totiž pravidlo, že čím je procedura získávání víz komplikovanější a dražší, tím více se otevírá prostor pro korupci a vliv organizovaného zločinu, který na byrokratickém šimlovi parazituje. Potvrzují ho množící se skandály na českých konzulátech i skutečnost, že nelegálních migrantů neubývá. Vízovou politiku EU si lidé na východ od Polska a Slovenska navíc vyloží jako slogan „v Evropě vás nechceme“.
O peníze nejde Návrh Východního partnerství vypracovaný Evropskou komisí v závěru minulého roku předpokládal zrušení poplatků za žádost o vydání víza. Uváděl také odhad, že by tím všechny členské státy schengenského prostoru přišly dohromady maximálně o 75 milionů eur ročně, což je v kontextu unijního rozpočtu zanedbatelná částka. Mimochodem – celoroční kmitání europoslanců mezi Bruselem s Štrasburkem je třikrát dražší.
