Tuzemské skiareály ročně utrží zhruba 12 miliard korun. Provozovatelé však musejí bojovat s úbytkem klientely, novými areály a růstem DPH
Pokud by se český národ poměřoval podle své obliby v lyžování, patřili bychom k evropské špičce. Prodejci sportovního vybavení odhadují, že v Česku lyžuje asi 3,4 milionu lidí, přičemž téměř polovina z nich si každoročně dopřeje zimní dovolenou. Pozitivní je i vývoj ve skiareálech – staré vleky nahrazují moderní lanovky, vznikají nová střediska, často za podpory unijních peněz, a postupně roste i kvalita služeb poskytovaných na sjezdovkách či v jejich okolí. Provozovatelé skiareálů však přesto na prahu nové sezony nejásají. Vedle základního parametru lyžařského byznysu – nevypočitatelného počasí – je trápí blížící se zvýšení snížené sazby DPH a stále rostoucí ceny vstupů, zejména elektrické energie a nafty. To v kombinaci s průběžným úbytkem lyžařů na tuzemských kopcích, a i z toho vyplývající nemožnosti zdražit permanentky, činí podnikání na českých horách přinejmenším mírně schizofrenní.
Investice do lanovky a do úsměvu
Z údajů Asociace lanové dopravy (ALDR), cechu lokálních provozovatelů lyžařských areálů, vyplývá, že celková výše investic do horských středisek v letošním roce dosáhne asi 700 milionů korun, přibližně poloviny hodnoty předešlého roku. Loni bylo do lanovek, vleků, sněžných děl a další infrastruktury pro lyžování vloženo přes jeden a půl miliardy korun. „Přestože boom velkých investic trvá již přes pět let, loňský rok byl z tohoto pohledu výjimečný, řekl bych dokonce astronomický. Až jsme našim členům začali radit pozvolnější přístup k investicím a soustředění se na kvalitnější služby, ať v podobě upravených sjezdovek či kvalitního jídla, ale především úsměvu, tedy pozitivního přístupu ke klientovi,“ říká Jakub Juračka, předseda ALDR, který je zároveň provozovatelem lyžařského areálu Troják v Hostýnských vrších. Největší investici letošního léta, přesahující 170 milionů korun, představuje krušnohorský skiareál Klínovec. Jeho majitelé v první etapě modernizace střediska, jež by měla během tří let dosáhnout více než půlmiliardy korun, vybudovali novou sjezdovku a čtyřsedačkovou lanovku s oranžovou krycí „bublinou“, první svého druhu v Česku. K tomu je nutné připočítat dvě zbrusu nové restaurace, retenční nádrž s kapacitou patnácti tisíc litrů vody pro umělé zasněžování a parkoviště pro 700 aut. „Investice do lanovky s bublinou, nabízející v českých podmínkách nezvyklý komfort, jen potvrzuje tlak na zlepšování služeb na tuzemských horách,“ říká Juračka. Týdeník Euro se pokusil kontaktovat majitele klínoveckého skiareálu, pohybujícího se v developerském byznysu, avšak bez odezvy.
Doba hojnosti skončila
Management největšího a nejznámějšího lyžařského střediska (roční návštěvnost zůstala na 600 tisících), Skiareálu Špindlerův Mlýn, se během léta zaměřil na rozšiřování dětských sjezdovek a posílení technického zasněžování. Do žádné zásadnější investice se areál, majoritně vlastněný problémy zmítaným Českým svazem tělesné výchovy (ČSTV), nepustil. „V Česku se v minulosti stalo ,módní záležitostí‘ hodnotit skicentra podle sumy proinvestovaných prostředků, což nepovažuji za šťastné kritérium. Málokdo si vybírá destinaci pro zimní dovolenou podle peněz, které byly v areálu prostavěny. Pokud si chceme dosavadní klientelu udržet, musíme zapracovat zejména na kvalitě služeb, což na rozdíl od stavby nové lanovky lze i v současné realitě, tedy době s nejasnou budoucností,“ popisuje Jiří Beran, ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn.
V podobném duchu hovoří i Vladimír Kasík, šéf a spolumajitel skiareálu na šumavském Špičáku. „Lyžařů na českých horách rozhodně nepřibývá, spíše zaznamenáváme mírný úbytek. Těm, kteří v Česku lyžují, musíme umět nabídnout lepší servis, od kvalitních gastroprovozů přes hlídání dětí až po zdánlivě nedůležitou službu, jakou je pohodlný parking blízko sjezdovky. Celkově vzato, doba hojnosti na českých horách skončila a jsem přesvědčen, že jen takové středisko, které nabídne špičkové služby, bude schopné přežít,“ řekl týdeníku Euro Kasík.
Provozující firma Sport service minulou zimu zaznamenala šestiprocentní úbytek tržeb na přibližně 40milionovou hranici. „Mírně podprůměrná zima se projevila i na hospodaření, takže jsme museli omezit některé investice, celkem jsme letos do areálu vložili asi pět milionů korun,“ vysvětluje spolumajitel. Na Špičáku během léta pořídili nová sněžná děla, pohyblivý pás pro děti a především po více než patnáctiletém vyjednávání s ochranáři mohli rozšířit sjezdovky. „Tři hektary nových tratí představují dvacetiprocentní zvětšení lyžařské plochy, zlepšení požitku z jízdy i výrazné zvýšení bezpečnosti. Je to stejné, jako kdyby vznikla úplně nová sjezdovka, třicet metrů široká a kilometr dlouhá,“ pochvaluje si Kasík. Rozšíření sjezdovek považuje – vedle výstavby nové čtyřsedačkové lanovky – za nejdůležitější okamžik téměř dvacetiletého podnikání na Špičáku. „Dnes chtějí všichni lyžaři jezdit carving, a proto je potřeba hodně prostoru, třicetimetrová šíře sjezdovky je nutnost; navíc je to i bezpečnější pro lyžaře samé,“ dodává.
Strašák jménem DPH
S cílem udržet návštěvnost na alespoň loňské úrovni, která dosáhla 430 tisíc lyžařů, vstupuje do nové sezony společnost Mega Plus, provozující krkonošské skiareály na Černé Hoře a v Černém Dole. „Minulá zima byla zvláštní, počínaje obrovskými předvánočními mrazy přes lednovou oblevu, kdy se lyžovalo prakticky jen na technickém sněhu, až po následující mrazy. Vedle nevyzpytatelného počasí se na zhruba pětiprocentním propadu tržeb projevil i vznik nových lyžařských areálů, podporovaných dotačními penězi z EU, a šetření Čechů ve všech ohledech včetně zábavy a sportu,“ říká otevřeně Petr Hynek, jednatel společnosti Mega Plus.
Situaci na tuzemských horách přirovnává k nůžkám, jejichž ostří se stále přibližuje, a areálům zbývá na investice čím dál méně prostředků. „Na jedné straně se nabídka lyžování rozšířila, na druhé straně se koláč lyžujících Čechů průběžně zmenšuje, a navíc nové areály musely svou klientelu někde ,urvat‘. Logicky mi z toho vyplývá, že pokud chceme lidi udržet na našich kopcích, musíme – byť s vidinou nižších tržeb – rozšířit nabídku skipasů o speciální jízdné, například na pár hodin či pro seniory a rodiny s dětmi,“ naznačuje Hynek. V současnosti prý na českých horách ve velké míře investují jen ty společnosti, které dokážou pro svá střediska vytěžit dotační peníze. „My jsme během léta postavili jedenáctikubíkovou retenční nádrž, dotaci jsme získali asi pětiprocentní,“ říká. Nová zásobárna vody umožní areál na Černé Hoře zasněžit čtyřikrát rychleji, takže firma je schopna zprovoznit jednu sjezdovku za pouhé dva dny.
Budoucnost však Hynek nevidí příliš optimisticky. Vedle negativně se vyvíjející společensko-ekonomické „nálady“ v českém národě ho trápí blížící se nárůst snížené sazby DPH. „Od roku 2005 držíme ceny permanentek a jízdného, nezdražíme ani teď, ale DPH během té doby vzrostla z pětiprocentní na čtrnáctiprocentní, a stát nemá pořád dost,“ říká. „Německá vláda před dvěma lety rozhodla, že pro lanovky a lyžařské vleky sníží sazbu DPH z patnácti na sedm procent. To už nemluvím o rakouských či italských dotacích na lanovky či systémy umělého zasněžování,“ přidává příklad od sousedů.
Krachy českých hor
Jakub Juračka, šéf ALDR, v této souvislosti připomíná, že české skiareály vyprodukují během jedné zimní sezony, trvající 100 až 150 dnů, tržby v hodnotě asi dvanácti miliard korun a zaměstnají přes sedm a půl tisíce lidí. „Přinejmenším stejnou sumu peněz navíc návštěvníci hor utratí za jídlo, ubytování, lyžařské školy, půjčení vybavení či pohonné hmoty, když jedou lyžovat. A nebýt skiareálů, řada lidí žijících v podhůří nemá žádnou práci. Přijde toto státu málo?“ ptá se Juračka a upozorňuje na studii KPMG, podle které tuzemský cestovní ruch odvede z každé utracené stokoruny do státního rozpočtu 41 korun.
S ohledem na zhoršující se ekonomickou situaci návštěvníků a v návaznosti na to i lanovek či vleků Juračka nevylučuje krach českých skiareálů. „Někteří provozovatelé balancují na hraně únosnosti podnikání, a pokud nám stát bude stále házet klacky pod nohy, tak to někteří neustojí,“ říká. V Česku je v současnosti přes tři stovky větších či menších resortů, podle Juračky se existenční problémy týkají asi pěti procent z nich. „Ačkoli jsme od sebe třeba čtyři sta kilometrů, poměrně dobře se známe a až na pár výjimek mezi námi panuje loajalita a vzájemná spolupráce. Přesto si závidíme každého klienta, který přijede do českých hor,“ dodává Juračka.
Přes všechna zmiňovaná negativa se většina podnikatelů na nadcházející zimu těší. Tajně doufají, že bude alespoň stejná jako ta minulá. „Dobře už bylo, ale na druhé straně hory jsou náš život, takže musíme zůstat rozumní a doufat, že brzy začne sněžit,“ říká smířlivě Vladimír Kasík ze Špičáku. Počasí má podle něj vliv na úspěšnost sezony ze 70 až 80 procent. „Od poloviny listopadu jsem nervózní, kdy začne sněžit nebo alespoň mrznout, abychom mohli začít uměle zasněžovat. Vedle ledna a února jsou na našich horách klíčové svátky na konci roku. Jak se říká, bez dobrých Vánoc není dobrá sezona.“
Horské hotely: Návrat Čechů
Zatímco v 90. letech čeští lyžaři ve velkém objevovali alpská střediska a tuzemští hoteliéři naopak lákali bonitní západoevropskou klientelu, dvacet let po sametové revoluci se situace začíná vracet do původního stavu. Českým horským hotelům znovu kralují domácí turisté, kteří se vracejí obohaceni o zákaznické zkušenosti z ciziny a jsou náročnější. „Nárůst české klientely sledujeme každým rokem. Češi si ale už zvykli na určitý standard služeb, který dostávají v Alpách. A to jak na sjezdovkách, tak v gastronomii, wellness a dalších službách,“ říká Jan Grund, spolumajitel hotelu Grund Resort Golf & Ski v Mladých Bukách. „Český klient dnes prakticky ve všech ohledech srovnává kvalitu služeb na tuzemských horách s rakouskými, italskými či francouzskými středisky a za danou cenu vyžaduje odpovídající servis. To nás těší, ale zároveň zavazuje,“ dodává Erik Sporysch, ředitel hotelu Savoy Royal ve Špindlerově Mlýně. Česká klientela podle něj představuje v současnosti 50 až 70 procent obsazenosti tuzemských horských hotelů. Následují především Poláci, teprve pak Němci, Rusové a Nizozemci. „U Čechů stále ještě trvá obliba především víkendových pobytů. Snažíme se to ale změnit, chceme dobu jejich pobytu prodloužit,“ říká Sporysch.
